close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Nástup do armády - 1. část

1. května 2013 v 22:43 | Mimijane |  knihy
Tak tady je první část...pokud se bude líbit, přibudou i další D:

Jela jsem na své motorce a pronásledovala jsem běžce. Policejní auta byla zamnou. Pod jedním mostem, jsem běžce předjela a srazila ho k zemi. Zastavila jsem a vrhla se po tom muži. Dala jsem mu pár ran, než padl k zemi. Mezitím přijeli ostatní. Z jednoho auta vystoupili tři muži. Dva čapli toho muže a jeden se postavil ke mně.
,,Dobrá práce Jane.'' pochválil mou práci kolega Nichkyun. Se svým parťákem ho vzali do auta a odjeli s ním na stanici.
,,Chceš se zabít?!'' vyjel po mně můj parťák Kangta. Podívala jsem se na něho.
,,Máme ho ne? Tak co.'' nedala jsem se a provokativně jsem se na svého parťáka usmála. Hodila jsem mu do ruky moji přilbu. ,,Jedeš semnou nebo jdeš pěšky?'' zeptala jsem se a z pod sedačky jsem si vytáhla druhou přilbu a nasadila jsem si ji na hlavu a nasedla na motorku. Kangta si taky vzal na hlavu přilbu a sedl si za mne. Pevně se mě chytl.
,,Jeď opatrně.'' napomenul mě. Pod přilbou jsem se jen ušklíbla a vyjela jsem. Ale nejdřív jsem motorku trochu nadzvedla.
Přijeli jsme ke stanici. Kangta si hned vystoupil a sundal přilbu. Já udělala totéž. Jen tu přilbu co jsem měla já, jsem zase uklidila pod sedačku.
,,Sakra chceš zabít i mě?!'' zase na mě vyštěkl. Já se jen usmála.
,,Vždyť jsem nejela tak rychle.'' bránila jsem se a vyšli jsme do budovy.
,,A co ta zvedačka, co?'' nedal se dál Kangta.
,,Co by, musela jsem se rozjet. A tak strašné to nebylo. Ahoj.'' nedala jsem se a pozdravila jsem uniformovanou policistku na informacích.
,,Ahoj, vy dva máte jít hned k šéfovi.'' oznámila nám. Já i Kangta jsme se na sebe podívali.
,,Díky.'' poděkoval Kangta. Oba jsme šli směrem výtah a jeli do nejvyššího patra budovy, kde měl kancelář náš šéf.
Vystoupili jsme z výtahu a šli jsme dlouhou chodbou až na konec. Zaklepala jsem na poslední dveře napravo.
,,Dále.'' ozvalo se ze vnitř. Otevřela jsem dveře a Kangta je pak podržel a nechal mě projít jako první. Hned šel za mnou a zavřel dveře.
,,Dobrý den šéfe.'' pozdravili jsme s Kangtou najednou. Šéf, aniž odtrhl oči od jedné ze složek, co měl na stole, nám pokynul rukou, abychom si sedli. Oba dva jsme si sedli na volné židle naproti šéfovi a čekali, až se nám bude věnovat.
,,Promiňte, musel jsem si to tady dočíst.'' omluvil se nám šéf a odložil složku stranou. Podíval se na nás. ,,Mám pro Vás tajný úkol.'' řekl a každému z nás podal po jedné složce. Oba jsme si je vzali a otevřeli je a začali rychle pročítat. ,,Jde o armádu. Někdo tam vraždí nové kadety. Nejsou žádné důkazy. Vy se tam dostanete, do sekce Náprava policistů. Nichkyun s Chansugem budou vaše spojka. Jdete tam, protože vy Jane riskujete při akcích život a vy Kangto jako její parťák musíte na ni dohlídnout. Pro dnešek máte volno. I volný víkend a v pondělí nastupujete. Autobus Vám odjíždí v sedm hodin ráno z autobusového nádraží.'' řekl nám šéf a dal nám papíry, které budeme potřebovat v té armádě. Oba dva jsme vstali.
,,Nashledanou šéfe.'' rozloučili jsme se vyšli ven na chodbu.
Oba jsme šli mlčky k výtahu. Nastoupili jsme a jeli o dvě patra níž, kde jsme měli kancelář. Každý si sedl ke stolu. Teda jen Kangta, já si začala balit. Když v tom přišli Nichkyun s Chansungem.
,,Tak se nám ke všemu přiznal. Skvělá práce Jane. Vše nám řekl, pokud už tě neuvidí.'' smál se Nichkyun.
,,A taky nám přiznal pár vražd, o kterých jsme ani nevěděli. Zítra jedeme vykopat těla. Nepřidáte se?'' zeptal se Chansung.
,,Já ne promiň. My v pondělí jedeme do armády a já si chci celý víkend užít se snoubencem.'' odmítla jsem nabídka Chansunga. Vzala jsem si veškeré věci a odešla jsem a kluky nechala v kanceláři.
Vyšla jsem z budovy a šla jsem ke své motorce. Nasadila jsem si přilbu a nastartovala jsem. Jela jsem domů, kde jsem chtěla čekat na svého snoubence a užít si s ním romantický večer a celý víkend. Jenže to jsem nečekala, jaké překvapení tam bude na mě čekat a vše bude jinak, než jsem si představovala.
Přijela jsem k domovu a zaparkovala jsem motorku. Sundala jsem si přilbu. Šla jsem ke dveřím, kde jsem si otevřela a po schodech jsem šla do 4. patra. Ani jinak to nešlo než jít po schodech, protože výtah tu nebyl. Vyšla jsem schody a otevřela jsem byt. Bylo mi divné, že je otevřeno, když Kyuhyun měl být ještě v práci. Vešla jsem dovnitř, a uslyšela jsem takové divné zvuky. Položila jsem klíče na skříňku a šla po tom zvuku. Vešla jsem dovnitř. Tam na mě čekal šok. V naší posteli byl Kyuhyun a nějaká žena. Chvilku jsem tam stála v šoku, ale pak jsem se rychle vzpamatovala.
,,Jane? Co tu děláš? Nemáš být v práci?'' promluvil překvapeně Kyuhyun a bral si na sebe spodky. Žena na nás koukala zabalená v našich peřinách.
,,Nenechte se rušit, já si jen vezmu pár věcí a hned odejdu.'' řekla jsem a šla jsem do naší skříně, kde jsem si vytáhla červený kufr na kolečkách a naházela jsem si tam veškeré své věci.
,,No tak Jane, já ti to vysvětlím. Není to tak jak to vypadá.'' snažil se mě zastavit Kyuhyun.
,,Já nechci nic slyšet! Já hned vypadnu!'' řekla jsem mu a zapla kufr a šla s ní na chodbu.
,,Počkej…'' chytl mě za ruku Kyuhyun.
,,Nech mě!'' trochu jsem na něho křikla a vytrhla jsem mu. Ještě než jsem úplně odešla a práskla dveřmi jsem po Kyuhyunovi hodila snubní prsten. ,,To můžeš dát nějaké té své milence!'' dodala jsem a odešla jsem. Kyuhyun toto nečekal, tak zůstal stát na chodbě jako nějaká zkamenělá socha.
Šla jsem rychlým krokem na autobusovou zastávku. Snažila jsem se nebrečet, ale pár slziček ukáplo. Autobus naštěstí přijel za pár minut, že jsem nějak dlouho nemusela čekat. Zpaplatila jsem si jízdenku a stoupla jsem si a jela až do města.
Vystoupila jsem ve městě. Sama jsem nevěděla co budu přesně dělat, ale jedno jsem věděla a to, že si musím najít nějaký levní hotel.
,,Jane? Jsi to ty?'' ozvalo se přede mnou. Podívala jsem se pořádně, kdo mě volá. Hned jsem poznala, že je to má nejlepší kamarádka ze základní školy, se kterou jsem i chodila na gympl a členka úspěšné skupiny 2NE1, Verča.
,,Verčo. Co ty tu?'' zeptala jsem se a usmála jsem se. Teda pokusila jsem se o to. Šla jsem k Verče, kde jsme se spolu objaly.
,,Já tu bydlím a co ty tu? Děje se něco Jane?'' zeptala se hned starostlivě. Poznala, že se něco děje. Podívala jsem se do očí Verče. Z očí se mi koulely slzy. Ani jsem se je nesnažila zastavil. ,,Pojď jdeme ke mně. Vše mi tam řekneš.'' rozhodla Verča. Vzala můj kufr a já s brekem šla hned za Verčou.
Vešly jsme do baráku a čekaly až přijede výtah. Poté jsme nastoupily do výtahu a jely do 6. patra, kde Verča bydlela. Vystoupily jsme a Verča otevřela dveře od bytu a vstoupily jsme dovnitř. Vzula jsem se a šla s ní do obýváku. Tam jsem jí vše řekla. Jak jsem nachytala Kyuhyuna v naší posteli s jinou ženou. Verča mě hned objala a utěšovala mě.
,,To bude dobré Jane. Máš kde bydlet?'' zeptala se mě Verča. Utřela jsem si slzy a zakývala jsem hlavou.
,,Ne nemám. Byt jsem pustila, když jsem se nastěhovala ke Kyuhyunovi.'' řekla jsem. ,,Ale od pondělka nastupuju do armády. Nemohu o tom mluvit, je to pracovně. Tak do ranního pondělí si najdu nějaký levný hotel.'' řekla jsem. ,,Moc ti děkuju.'' poděkovala jsem Verče.
,,Nemáš vůbec zač. A do žádného hotelu nejdeš. Budeš tu u mě. Holkám ze skupiny to vadit taky nebude.'' usmála se Verča a pohladila mě po vlasech a znovu mě objala.
,,To nemůžu, už tak nás tu budu hodně.'' nesouhlasila jsem. Ale Verča se nedala.
,,O tom nechci ani slyšet. Všechny se sem vejdeme. Hned ti tu ustelu.'' a začala vyndavat dvě deky a jeden polštář. Jednu deku dala na zem, na ni polštář pod hlavu a deku.
,,Moc Ti děkuju. A kde vlastně jsou holky?'' zeptala jsem se. Byla jsem už klidnější a bylo mi i o něco lépe.
,,Čekají na mě naproti v hospodě. Dneska máš ode mne povolení se opít.'' řekla Verča a já se zasmála. I Verča se zasmála. ,,Vidíš, úsměv ti sluší víc.'' řekla. Obě jsme se vydaly ke dveřím. Verča pak zamkla byt a já čekala na ni ve výtahu. Jely jsme dolů.
Přešly jsme silnici a stály před jednou hospodou. Obě jsme vešly dovnitř. Verča se ohlídla kolem dokola a hledala holky. Pak je uviděla.
,,Tamhle jsou.'' řekla a chytla mě za ruku a táhla mě k baru, kde byly už holky.
,,Promiňte za zpoždění. To je Jane, o které jsem vám už vyprávěla. Jane to jsou mé kamarádky a kolegyně ze skupiny. To je CL, Park Bom, Dara a Minzy.'' představila mi holky. Se všemi jsem si podala ruku. Hned jsem si objednala dvojitou vodku. Ani nevím kolik jsem těch vodek vypila. To co se pak odehrálo vím z vyprávění od Park Bom.
Bylo okolo jedné hodiny ranní, když holky rozhodly, že už mám dost a mělo by se jít domů. Minzy a CL mě vzaly každá z jedné strany. Hodně jsem se motala a holky měly co dělat, aby taky nespadly semnou, jak jsem se o ně opírala. Park Bom s Darou se snažily jistit ze zadu. Verča platila u barmanky veškeré pití.
Venku jsme čekaly na Verču. Já se na celé kolo venku smála a říkala jsem, že se svět semnou točí. Okolo nás šel jeden muž. Když slyšel můj hlas, tak se na mě podíval.
,,Jane?'' řekl nevěřícně. Podívala jsem se na toho muže.
,,Kangto? Co ty tu?'' zeptala jsem se ho a holky málem semnou spadly na zem, jak jsem se zamotala.
,,Já jdu domů, ale co ty tu? Ty ses pěkně zřídila.'' pronesl Kangta a šel k nám blíž. Verča mezitím přišla k nám.
,,To je má nejlepší kamarádka ze základky Verča.'' řekla jsem a podívala se na CL ,,a to je můj kolega a parťák v práci Kangta.'' představila jsem je. Pak jsem se znovu podívala na CL. ,,Ale ty nejsi Verča.'' pronesla jsem zmateně.
,,Ahoj, já jsem Verča.'' šla ke Kangtovi a představila se mu. Kangta se na ni podíval a přijal její ruku a taky se představil.
,,Ahoj, já jsem Kanta. Kde bydlíš?'' zeptal se hned Verči.
,,Tady hned naproti.'' a ukázala na panelák.
,,Vám s ní pomohu.'' řekl Kangta a dřepl si přede mne. Holky mi pomohly, abych se chytla Kangty okolo ramen. Ten se zvedl a nesl mě na zádech. Verča šla jako první a holky šly vedle ní. Kromě Park Bom, která šla za Kangtou. Jistila to ze zadu, kdybych náhodou padala dolů. Mně se to tak za líbilo, že jsem se Kangty držela jednou rukou, druhou jsem točila do kola nahoře a křičela na celé město.
,,Hyje koníčku, hyje.'' poté co jsme přešli silnici, jsem se na Kangtu tak nalepila, že jsem ho trochu škrtila. Ale nic neříkal. Verča otevřela vchodové dveře a nechala projít holky a pak Kangtu semnou na jeho zádech. Já se náhle narovnala a hlavou jsem to nabrala horní zeď nad dveřmi. Šlupka to byla pořádná. Park Bom mě chytla za záda, abych jsem nespadla. Holky šly po schodech nahoru a Kangta mě dal ze zad dolů a podpíral mě a čekali jsme i s Večou na výtah. Po té ráně, jsem měla trochu sedřené čelo, ale jinak vše bylo OK. Přijel výtah a výtahem jsme jeli do šestého patra. Kangta mě po celou tu dobu podpíral.
Ve výtahu mi klesla hlava na Kangtu a usnula jsem. Výtah zastavil ve šestém patře. Verča vystoupila a dveře podržela Dara a Verča šla otevírat. Kangta mě vzal do náruče a poté co Verča otevřela, Kangtu navigovala do obýváku, kde mě posadil do křesla. Holky hned šly roztáhnout gauč a Verča šla pro lékárničku.
Kangta se chystal odejít. Byl u dveří, když z koupelny vylezla Verča s lékárničkou v ruce a podívala se na Kangtu.
,,Kam jdeš?'' zeptala se ho hned. Kangta se na Verču podíval.
,,Jdu domů.'' odpověděl Verče a usmál se na ni.
,,A jede ti něco?'' zeptala se ho s úsměvem Verča.
,,Poslední tramvaj mi ujela. Ale já se projdu.'' řekl a už se chystal otevřít dveře.
,,Kam by si chodil. Klidně přespi tady. Lehneš si místo Jane. Místa je tu dost.'' pronesla Verča. ,,Nám to vadit nebude. Moc ti děkuju za pomoc.'' dodala ještě Verča. Kangta chvilku přemýšlel.
,,Tak jo, ale hned zítra vypadnu.'' souhlasil nakonec Kangta. ,,Není zač. Rád pomohu kdykoliv. Vždyť Jane je můj parťák.'' dodal s úsměvem. Verča šla do obýváku, kde mi ošetřila čelo. Použila dizenfekci. Já se ani nepohnula, jak jsem spala tvrdým spánkem. Pak mě odnesli na rozložený gauč a stáhly ze mne rifle a přikryly mě. Minzy a CL se šly převlíknout do pyžama a Kangta si sundal taky rifle a lehl si místo mě. Poté se vrátily v pyžamech Minty a CL a lehly si ke mně na gauč.
,,Dobrou noc.'' pronesla Verča.
,,Dobrou noc.'' řekla CL, Minzy a Kangta. Verča zhasla světlo a vše utichlo do tmy.
Ráno jsem se probudila okolo osmé. Teda takhle ukazoval budík na dvd přehrávači. Hlava mě bolela otřesně a nemohla jsem si chvilku vzpomenout kde to jsem. Pak jsem si vzpomněla, že jsem u Verči. Posadila jsem se a šla si obléci rifle. V tom jsem zaslechla uchrupnutí. Podívala jsem se na druhý konec obýváku na zem, kde jsem poznala spícího Kangtu. Při oblékání mi vrtalo hlavou, co tu Kangta dělá a jak se zná s Verčou. Nemohla jsem si vzpomenout. S bolením hlavy jsem šla potichu do kuchyně. Natočila jsem si sklenici vody a sedla si ke stolu. Po chvíli přišla Park Bom.
,,Dobré ráno, jak ti je?'' zeptala se Park Bom a taky si natočila sklenici vody a přisedla si ke mně.
,,Až na bolení hlavy to jde. Hele, co tu dělá Kangta?'' zeptala jsem se Park Bom. Ta se napila.
,,Nevím jestli tě bolí hlava od toho pití nebo od té rány do hlavy.'' pronesla. Pak se znovu napila a pak mi vše vyprávěla co se dělo. Úplně jsem se za sebe styděla, za to co jsem vyváděla. I tu ránu do té hlavy jsem si zasloužila. Poté co mi Park Bom vše řekla, se v kuchyni objevil Kangta.
,,Dobré ráno.'' pronesl ospale. Obě jsme se na něho podívaly.
,,Dobré ráno.'' pozdravila Park Bom. ,,Jdu se převlíci.'' dodala a odešla. Kangta si sedl ke stolu naproti mně.
,,Eh…promiň mi ten včerejšek.'' pronesla jsem a napila se vody.
,,Spíš dnešek, ale co se vlastně stalo? Nechtěla si víkend trávit s Kyuhyunem?'' zajímalo Kangtu. Čekala jsem, že bude naštvaný nebo tak něco, ale on byl milý a ani si do mě nerýpnul jak měl ve zvyku. Podívala jsem se na něho. Oči se mi zalily slzami, při vyslovený jména Kyuhyun. Otřela jsem si slzy a nadechla jsem se. Pak jsem Kangtovi řekla co se stalo poté, co jsem přijela domů. Kangta vstal od stolu šel ke mně a objal mě. ,,Ten prevít!'' pronesl skrz zuby. ,,Se ti nedivím, že ses tak zřídila. Já si to s ním vyřídím.'' dodal a utěšoval mě. Já mu bulela v objetí.
,,Nic mu nedělej. Já ho už nechci nevidět.'' požádala jsem Kangtu a odtrhla jsem se od něho a utřela si slzy.
,,Tak dobře, ale jen na tobě zkřiví jediný vlásek a bude co dělat semnou.'' slíbil mi Kangta. Pomalu se probudily i ostatní. Kangta s námi posnídal a pak šel domů. S holkama jsem trávila víkend, povídáním, sledováním televize a procházkami. Kyuhyun se mi několikrát snažil dovolat, ale telefon jsem mu nebrala a na smsky co mi posílal jsem nereagovala. V neděli jsem si šla brzy lehnout. Další den jsem musela brzy vstávat.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 ♥Verča♥TVD♥ ♥Verča♥TVD♥ | Web | 2. května 2013 v 19:32 | Reagovat

juu to je skvělé, že jsi to tady dala :-) jsme opravdu moooc ráda :D jinak dneska budu asi hlavně na bločku, až tady budeš, prosím ozvi se mi :-)

2 Kokoran-sama Kokoran-sama | Web | 3. května 2013 v 22:20 | Reagovat

Drsně! Teda Kyuhyune! To  jsme si nedomluvili, abys byl takový sviňák! Takhle mi zradit Jane? Jak si to vůbec dovoluješ???????
Každopádně! Určitě pokračuj :P Je to super :D

3 Joss Joss | E-mail | Web | 25. června 2013 v 9:02 | Reagovat

Uau, one-chan, konečne som sa dostala k čítaniu tvojej poviedky, ktorú píšeš a je to skvelé, pekne dlhé a strašne dobre sa to číta. :) Ten jej snúbenec ma riadne sklamal, ale trochu som tušila, že sa to stane, no idem ja na pokračovanie, sná´d to dnes prečítam. :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama