Ahoj, tak je tu další část této kapitoly. Celkem bude mít 8 částí a bude první kapitola napsaná. Jsem ráda, že je tu pár lidí co to čte *Werimba a Kokoran*. Tak snad se Vám tato část taky bude líbit a budu ráda za vaše komentáře :) Je to docela krátké, ale slibuju, že ta šestá část bude o dost delší :D
Myslela jsem si, že to byl jen sen, ale nebyl. Opravdu se to stalo. Další noc, kdy jsem se fakt nevyspala. Stalo se totiž to, na co nás nikdo neupozornil, že se může stát. Krásně si spím, když se ozvala siréna. Byla tak hlučná, že jsem se lekla a rychle se posadila na posteli. Ale nejen já, ale asi všichni.
,,Vstávat. Cvičný poplach. Rychle obléci a seřadit se.'' řekl Kangin. Všichni jsme vstali, já skoro seskočila z té postele dolů. Byla jsem naštěstí trochu rychlejší, tak jsem Kangtovi pomohla a ruku mu dala na čelo, což Kangtu překvapilo a nevěděl co dělám, ale hned mu to došlo. Nebyl tak rychlý a nepraštil se do hlavy. Rychle jsme se oblíkly, obuly a seřadili se. ,,Hezky za sebou rychle ven. Poklusem.'' zavelel Kangin. Všichni jsme se rozeběhli ven. Venku jsme se seřadili. Tam taky na nás čekal Changmin a v ruce měl stopky. Seřadili jsme se a čekali co bude dál. S Leeteukem jsme byli první. Porozléhla jsem se okolo sebe a já i Zhoumi, jsme si podívali z očí do očí. Hned jsem se začala dívat před sebe.
,,Dobrá práce, kadeti. Jste o tři vteřiny rychlejší než minule. A teď pod velením svých nadřízených si běžte zase lehnout.'' řekl všem ředitel a sám odešel do budovi.
,,Dobrá práce lidi. Teď pochodem vchod do postel.'' řekl s úsměvem Changmin. Všichni jsme se vydali do budovy a do svých postel. Než jsem znovu zalehla a usnula, tak jsem se podívala kolik je hodin. Byly čtyři hodiny ráno.
V šest hodin ráno jsme měli budíčka. Do hodiny jsme museli mít uklizeno, převlečeni, jinak by nás čekal trest.
,,Ten poplach to nebyl sen, že ne?'' pronesl ospala Jinwoon.
,,Bohužel ne.'' procedila jsem mezi zuby, jak jsem měla vztek, že jsem zase nevyspalá a šla do umývárny. Bylo mi jedno, že mám na sobě trencle a triko, ve kterém spím. Dokonce jsem si zapomněla vzít pantofle, tak jsem byla na boso. Po chvíli jsme se vrátila do pokoje a začala se převlíkat.
,,Nebyla ti zima?'' zeptal se mě Kangta. Podívala jsem se na něho.
,,Jak to myslíš?'' zeptala jsem se ho rozespale a dooblíkla jsem se.
,,V umývárně.'' řekl Kangta jestli už to pochopím. Už jsem byla na palandě a ustýlala jsem si postel. Pak jsem se zase podívala nechápavě na Kangtu. Ten jen mávl rukou a šel do umýváren. Mezitím jsem si ustlala postel a byla jsem připravena, teda skoro.
,,Kangta tím myslel, jestli ti nebyla zima, protože si šla do umýváren v tom čem spíš a na boso.'' vysvětlil mi Leeteuk, který to hned pochopil.
,,Ty si mu rozuměl? To ani já nevěděl jak to Kangta myslí.'' podivil se Jinwoon.
,,Neříkej mi, že to stále řešíte.'' pronesl Kangta, který se vrátil.
,,Jen mi to tady bylo vysvětleno, jak to bylo myšleno. A má odpověď zní, ne zima mi nebyla.'' řekla jsem trochu naštvaně, protože jsem byla unavená a potřebovala jsem velikou dávku kofeinu, jestli mám vydržet. V sedm přišel Kangin s Changminem a znovu nás pochválili. Vyrazili jsme všichni na snídani.
Snídaně proběhla v celku v klidu. Nikdo skoro nic neřekl. Každý byl unaven a nejradši by si šel zase lehnout. Byla jsem velice vděčná a ráda, že se ráno k snídani podávala káva. Jen škoda, že nebyla na přídavek. Potřebovala jsem větší dávku. Kangta i Leeteuk byli na tom stejně. Ani jeden z nás jsme se už druhou noc nevyspali. Při první jsme byli na chodbě a to ještě potají a tato druhá noc, byl cviční poplach.
,,Hele, sice jsem z toho už pil, ale ještě tam je. Tak si to vem.'' ozvalo se hned naproti mně. Odtrhla jsem zrak od jídla.
,,To je v pohodě. Já to přežiju.'' ospale jsem se usmála na Jinwoona.
,,Mně to fakt nevadí. Je na tobě vidět, že to fakt potřebuješ.'' řekl Jinwoon a vyměnil naše hrnky.
,,Díky, ale to si fakt nemusel.'' usmála jsem se a kopla do sebe tu kávu. Po snídani jsme na půl hodiny byli na pokoji. Radši jsem seděla, nebo bych zase usnula, ale tentokrát by mě z těží probudili.
Po půl hodině si pro nás přišel Chansung. Šlo se zase do tělocvičny. Všichni jsme věděli co nás tam čeká. Od včerejška mě i Kangtu bolelo celé tělo, ale nic jsme nedali najevo. Sice jsme nevyšli ze cviku, ale takhle do těla jsme si nedávali, tak než si naše tělo zase na to zvykne. V tělocvičně jsme se seřadili, skoro jako pokaždé.
,,Tak než začneme trénovat, tak si všichni dáme pět koleček a pak nějakou tu rozcvičknu.'' řekl Changmin. Všichni jsme se dali do běhu. Tentokrát se k nám přidal i Kangin. Changmin nás všechny pozoroval a zároveň i povzbuzoval. Poté jsme se zase rozdělili do dvojic a začali trénovat. Takhle to pokračovalo až do soboty. Teda až na ty noci. Ty jsme už spali celou dobu a nikdo z nás nevstával dřív než v šest hodin ráno.
woow určitě bych si to měla přečíst zítra, už teď se nemohu dočkat