Tak a je tu další šestá část. Tato kapitola bude mít celkem osn částí, což znamená, že se blížíme pomalu do konce. Tak snad se Vám bude líbit a moc Vám děkuju, že to čtete :)
A nastal den D. Byla sobota a nás tři čekal boxerský zápas. Jako první dopoledne měl nastoupit Kangta proti nějakému kadetovi, co byl v armádě na dva roky. Náš tým povzbuzoval Kangtu, ale zbytek, což byla většina, fandili a povzbuzovali toho kadeta. Nebyl to špatný zápas. Kangta se bránil dobře proti útokům protivníka. A pár ran dal protivníkovi. I když je fakt, že nějakou tu ránu taky Kangta schytal. Bylo to takové vyrovnané. Ani jeden se moc nikam nehrnuli. Byli opatrní. Ale když Kangta tak nějak zjistil, jak je ten kadet dobrej, v čem dělá chyby, tak se do toho obul a během pár minut, byl kadet na zemi. Z těží se postavil na nohy. Jenže než se postavil, tak rozhodčí napočítal do deseti a bylo po zápase. Kangta pro náš tým vyhrál pět bodů. První zápas trval něco přes hodinu, skoro dvě. Když bylo po zápase, tak se chystal oběd. Changmin s Kanginem nás všechny odvedli do pokoje. Kangta si vzal věci a šel do sprchy. Do půl hodiny byl zpátky. Mezi tím, než přišel ze sprch, jsme si různě o tom zápase povídali.
,,Po obědě si odpočinete. Hlavně Kangin a Jane. Okolo druhé nás čeká druhý zápas. Utká se Kangin proti druhému kadetovi. Bude záležet, jak ten zápas potrvá. Buď ještě před večeří budeš ty Jane boxovat nebo až později po večeři.'' řekl nám všem Changmin. Jak Changmin řekl, s kým bude Kangin boxovat po obědě, tak mi došlo, že mě čeká zápas proti Kibumovi. Moc jsem se na to netěšila. Věděla jsem, že to bude hodně těžké a že Kibum se pokusí jakkoliv mě porazit. Klidně by i šel přes mrtvoly. Ale jedna věc mi tu stále neseděla. V Boxu byl Kibum vynikající to ano, ale Zhoumi byl o hodně lepší. Vím to z akademie.
,,Kangto, byl to vynikající zápas a gratuluju k vítězství. I když trval skoro dvě hodiny.'' pochválil Kangin Kangtu za dobrej výkon, když se vrátil ze sprch.
,,Díky, určitě by to tak dlouho netrvalo, ale…'' chtěl vysvětlit Kangra, ale Kangin ho přerušil.
,,Vím, potřeboval sis ho oťuknout, kde má silné a slabé stránky. Nejdřív jsem si říkal co to děláš, protože při trénincích jsi vynikající a teď toto. Ale jak ses pak rozjel, tak mi to došlo. Je to dobrá taktika.'' dál chválil Kangtu Kangin.
,,Tak a teď se jdeme najíst.'' řekl Changmin. Všichni jsme se seřadili a pak jsme vyrazili směr jídelna.
Celou tu dobu jsem byla zamlklá. Hodně jsem přemýšlela. Šlo mi o dnešní můj zápas. Měla jsem trochu strach, to přiznávám, ale ne moc. Touha nakopat zadek Kibumovi bylo skvělé. Bylo by i skvělé, kdybych mohla i Zhoumimu. Ale aspoň jednomu z nich. Spíš jsem přemýšlela, že to bude hodně těžké a budu si muset dávat hodně velký pozor. Kibum byl jiný kalibr než ty dva kadeti. Svým způsobem tady šlo i život. V tom jsem cítila, jak do mě někdo prudce strčil. Otočila jsem se za sebe a hodila vražedný pohled na toho, kdo byl za mnou.
,,Spíš nebo co?'' ozval se Kangta provokativně.
,,Ne nespím, ale přemýšlím.'' odvětila jsem taky provokativně a postoupila jsem si.
,,To by mě zajímalo o čem tak přemýšlíš, že ani nevnímáš.'' zajímalo Kangtu. Myslela jsem si, že si dělá srandu. Nedošlo mi, že neví jaký soupeř mě dneska čeká. Chtěla jsem mu to říci, nebo spíš pošeptat do ucha, protože toto nemuseli vědět všichni okolo, i když to věděli, ale šlo hlavně o jeho reakci, kterou jsem tušila, že bude reagovat. Jenže mě někdo předběhl.
,,Tak co, jak se těšíš na dnešní náš zápas? Máš strach?'' otočila jsem se na toho člověka, co na mě promluvil. Byl to Kibum. Vedle něho stál Zhoumi. Po obouch jsem hodila vražedný pohled.
,,Cože?!'' zmohl se vyslovit Kangta a zíral nejdřív na mě a pak na ty dva.
,,Já a bát se? Si děláš srandu ne? Náhodou už se těším'' nedala jsem se a ne moc příjemně jsem odpověděla Kibumovi.
,,Uvidíme, kdo komu nakope zadek.'' řekl záludně Kibum. Věřil si, že mě porazí jedna dvě. Ale to se spletl. Já se nehodlala jen tak vzdát. Spíš jsem chtěla vyhrát a porazit ho. Kibum a Zhoumi odešli z jídelny. Já se posunula a vzala si tác a příbory a šla pomalu k okýnku kde se vydával oběd. Vzala jsem si jídlo a šla si sednout. Byla jsem ráda, že se Kangta docela ovládá. Hned si sedl vedle mě.
,,Jak dlouho víš, že budeš boxovat proti Kibumovi?'' hned se mě zeptal. Snažil se být v klidu a šeptat, ale moc mu to nešlo. Podívala jsem se na něho.
,,Tady ne.'' řekla jsem mu šeptem. Věděla jsem, že se úplně neovládne a nechtěla jsem ohrozit, aby poznali pravý důvod proč tam jsme. Naštěstí to Kangtovi došlo hned a mlčky a naštvaně se věnoval svému jídlu. Já se snažila něco sníst, ale nějak jsem neměla chuť. Dost jsem se v tom jídle hrabala.
,,Měla by si něco sníst, aby si byla silná na zápas.'' ozvalo se naproti mně. Podívala jsem se, kdo to je. Byl to Leeteuk.
,,To je pravda. Jsi naše eso a musíš být připravená.'' ozvalo se za mnou. Otočila jsem se a byl tam Kangin.
,,Tuším, že jsi nervózní, ale tím, že se pořádně nenajíš, tak to jen zhoršíš.'' pokračoval Kangin. Znělo to jinak než s námi vždy mluvil. Jeho hlas i postoj byl víc přátelštější.
,,Máte pravdu.'' řekla jsem jen a pustila se do jídla. Nemohla jsem říci, že strach až tak nemám. Že v tom jsou spíš jak pracovní, tak i osobní důvody. Přes veškeré úsilí jsem nakonec vše snědla. Po obědě jsme šli na pokoj.
Poté co nás Kangin a Changmin odvedli na pokoj a odešli, tak jsem šla na wc a za chvilku šel i Kangta. Chvilku jsme počkali, jestli někdo na wc taky nejde. Nikdo nešel.
,,Tak jak dlouho to víš?'' zeptal se mě znovu, spíš to na mě vyhrkl. Už byl o něco klidnější než v jídelně.
,,Dozvěděla jsem se to od Changmina, když jsi byl ve sprše.'' odpověděla jsem mu potichu.
,,A to si mi to nemohla říci?'' dál se zajímal Kangta a bylo vidět, že se přemáhá, aby byl v klidu a nezvýšil hlas.
,,A jak asi. Věděla jsem, jak budeš reagovat. A o samotě jsme nebyli až teď. A každý vědět nemusí, že se s těma dvěma známe už od akademie. A taky by hrozilo, že se prozradíme.'' vysvětlila jsem mu a sama jsem měla co dělat být potichu a v klidu.
,,Jo promiň. Nejsem z toho moc nadšen. Oba víme, čeho jsou ty dva schopni.'' omluvil se mi Kangta.
,,Vím. Sama nad tím pořád přemýšlím. Přiznám se, že svým způsobem mám i strach. Kibum půjde na to zostra. A pokud to půjde, tak se nebude bránit i mě zabít.'' přiznala jsem se mu.
,,Jen jedna věc, mě ale zaráží. Že jde boxovat Kibum. Neříkám, že to není dobrej bojovník, ale když si vzpomenu na akademii, tak Zhoumi byl o hodně lepší.'' přemýšlel o stejné věci Kangta jako já.
,,Taky nad tím dumám. Něco se mi tu nelíbí, jen nevím co.'' řekla jsem Kangtovi, že o tom taky tak uvažuju. ,,Měli by jsme se vrátit. Ať ostatním není divné, že jsme tu dost dlouho.''
,,Pravda. Už i tak si mohou myslet, že my dva spolu něco máme.'' pokusil se o vtip Kangta. Došlo mi, že chce zlepšit trochu náladu, aby nikdo nepoznal naše obavy, ale tento vtip se mu moc nepovedl.
,,To by mi ještě chybělo.'' řekla jsem a pousmála jsem. Kangta sám věděl, že tento vtip se mu moc nepovedl. Umyli jsme si ruce a vrátili se na pokoj. Naštěstí nikdo neřešil, že jsme byli delší dobu pryč oba dva.
Něco po druhé hodiny, nás Changmin odvedl do tělocvičny, kde to bylo připraveno na zápas. Tentokrát jen kadeti fandili svému kamarádovi a veškeří velící důstojníci fandili Kanginovi. Tento zápas byl rychlí. Kadet nebyl špatný, ale do půl hodiny byl poražen. Za dnešek jsme získali dalších pět bodů. Celkem tedy už deset. I kdybych prohrála, tak po dnešku by jsme vedli.
,,Jane, jdi se připravit. Za hodinu začínáš.'' přišel mi oznámit Changmin. Zhluboka jsem se nadechla a vstala. Kangta taky vstal.
,,Hodně štěstí.'' popřál mi a obal mě a poplácal mě po zádech. Překvapil mě tím, ale pak mi hned došlo, proč to udělal. ,,A nenech se zabít.'' pošeptal mi do ucha, když mě objal.
,,Díky.'' řekla jsem jen.
,,Jane, hodně štěstí. Ty to zvládneš.'' řekl mi Leeteuk a usmál se na mě. Úsměv jsem mu oplatila. Pak se ozvalo jednohlasně, Hodně štěstí. Byli to ostatní chlapi z našeho týmu. Na všechny jsem se usmála a šla se do šatny, kterou mi ukázali už ráno a kde jsem měla už věci, se převlíknout a připravit se.
Hodina utekla jako voda. Už jsem měla na sobě tílko, kraťasy a botasky. Obvazy na rukách. Už jen chybělo nasadit si rukavice. Začínala jsem být trochu víc nervózní.
,,Jsi připravena?'' ozvalo se od dveří. Vzhlédla jsem. Byl tam Changmin. Kývla jsem hlavou, že jo. ,,Tak pojď. Za chvíli to začíná.'' řekl mi a usmál se na mě. Úsměv jsem mu oplatila. Zhluboka jsem se nadechla a vyrazila ze šatny do tělocvičny a rovnou do ringu. Changmin šel hned za mnou.
Stoupla jsem si do ringu. Naproti mně stál Kibum. Vedle nás rozhodčí. Říkal nám pravidla hry. Moc jsem ho nevnímala a vraždnýma očima jsem sledovala Kibuma. Myslím, že Kibum byl na to úplně stejně jako já. Jako pozdrav jsme si museli plácnou rukavicemi. Oba jsme tak učinili. Pak se šlo ještě do rohu. Tam byl Changmin. Sedla jsem si na židli.
,,Hlavně se soustřeď. Jsi vynikající a neměj strach, nervozitu. Tím by sis moc nepomohla.'' radil mi Changmin.
,,Díky, udělám maximum.'' slíbila jsem. Dostala jsem do pusy chránič na zuby a šla doprostřed. Kibum, tak už také byl. Zápas mohl začít.
Už ani nevím jak dlouho jsme spolu boxovali. Bylo to hodně vypjaté. Nejen Kibumovi z obličeje tekla krev, ale i mně. Měla jsem natrhlej ret a krvavý šrám na levé tváři. Pot ze mne tekl a byla jsem docela už vyčerpaná. Ale nevzdávala jsem se. Nevnímala jsem okolí, tak ani nevím kdo komu fandil a co kdo křičel. Sledovala jsem jen Kibuma, jeho pohyby a soustředila jsem se na zápas. Poznala jsem na Kibumovi, že udělá cokoliv, aby mě zlikvidoval. A to jsem mu nechtěla dopřát. Jenže už to trvalo dost dlouho a mně docházely síly. I Kibumovi musely docházet síly. Kibumovi se povedlo mi dát pořádnou ránu do žeber. Sotva jsem se postavila na nohy. Ale vzdát se to jsem nechtěla. Přemýšlela jsem, jak to udělat a porazit Kibuma, aby neporazil on. Nebo spíš nezabil. Jak tak jsem stála naproti Kibumovi, tak jsem si vzpomněla na jeden boxerský tah, který se mě snažil na akademii naučit Kangta.
Vzpomínka na akademii, tělocvična policejní akademie.
Byla jsem v tělocvičně s Kangtou. Stali se z nás nerozluční přátelé a parťáci. Na denním pořádku byli naše provokace. Každý nám říkal, že jsme jak manželé. Ale my dva jsme věděli, že ten náš vztah je jen přátelský a na život a na smrt. Nerozlučná dvojka, jak se nám občas taky říkalo.
,,Tak ještě jednou ti to vysvětlím.'' řekl ne moc trpělivě Kangta. Pot ze mě tekl. Kývla jsem hlavou a bedlivě jsem sledovala Kangta. Ten se postavil naproti mně. S rukou v pěst naznačil bouchnutí do břicha. Těsně u břicha se jeho ruka zastavila. Změnila směr, směrem nahoru do brady. ,,Takhle a musíš rychle. Jinak protivníka nepřekvapíš. Jsi nekrytá a můžeš to schytat víc ty, než tvůj protivník, když nebudeš rychlá.'' dál vysvětloval. ,,Tak a teď do toho.'' vyzval mě. Připravila jsem se. Postavila jsem se na správný postoj. Napřáhla jsem se. Rána do břicha by se mi povedla. I ta rychlost byla skvělá. Jenže já měla rozvázanou botu, což jsem si nevšimla, ani Kangta. Neopatrný pohyb. Místo, abych dala pěstí do brady a skolila tak Kangtu a naučila se tento tah, jsem si na tu tkaničku šlápla a ztratila rovnováhu. Zavřela jsem oči. Když jsem je zase otevřela, tak jsem se dívala do oči Kangty, který ležel na zemi. A já na něm. Kangta nečekal, že takhle ztratím rovnováhu a spadnu. Když jsem spadla přímo na něho, tak neudržel stabilitu a spadl na zem na záda a já na něho. Takhle jsme chvíli zůstali, než jsem se vzpamatovala a odtáhla se od něho. Lehla jsem si na záda vedle něho.
,,Promiň.'' šeptla jsem a zhluboka dýchala.
,,Dávej pozor. Takhle se to nenaučíš.'' řekl Kangta, ale neznělo to nějak zle. Byl v klidu. Oba jsme se postavili na nohy a dál trénovali. Nikdy se mi to nepovedlo. Kangta ztrácel trpělivost a já taky. Už jsme i svým způsobem na sebe řvali. Když nám oběma došlo, že hrozí hádka mezi námi, což jsme ani jeden nechtěli, tak jsme toho tréninku nechali a už se k tomu nikdy nevrátili.
Konec vzpomínky.
Zhluboka jsem se nadechla a řekla jsem si v duchu sama pro sebe: ,,Teď nebo nikdy.'' Napřáhla jsem. Naznačila jsem úder do břicha. Kibum si toho všiml a chtěl udělat obranný manévr. Což jsem využila a rychle a prudce jsem ho udeřila ze zdola do brady. Tuto ránu Kibum nevydržel a skácel se na zem. Neměl dostatek sil. Nejen, že se nedokázal postavit na nohy, ale taky ztratil vědomí. Rozhodčí si klekl na zem a odpočítával. Kibum byl v bezvědomí a zápas skončil. Naším vítězstvím. Získali jsme dalších pět bodů. Když rozhodčí ukončil zápas a zvedl mou levou ruku, že jsem vítěz, tak jsem slyšela veliký jásot. Cítila jsem, jak mě někdo vyzdvihl nahoru. Všichni se radovali. Samozřejmě i já, ale spíš se mi ulevilo, že na nějakou dobu mám těžký zápas za sebou.
,,Byla jsi skvělá. Úžasná.'' slyšela jsem Kanginův hlas. Poté mě zase postavili na zem. Cítila jsem se tak trochu slabá, ale to bylo tím vyčerpáním, ale taky tím, že jsem dostala taky pěkně do těla.
,,Běž se osprchovat, převléct a tady Kangta tě odvede na ošetřovnu na ošetření tvých ran.'' rozhodl Changmin. Kývla jsem na souhlas.
Kangta mě podepřel a pomohl mi do šatny. Sám čekal před šatnou. Já se podívala do zrcadla. Nevypadala jsem úplně nejlíp. Natrhlej ret, sedřená levá tvář a nateklá. Ale byla jsem jinak spokojená. Vyhrála jsem nad Kibumem. Nakopala jsem mu zadek. Což byla velká a příjemná útěcha, že jsem ani bolest v obličeji a po celém těle nevnímala. Svlékla jsem se a šla do sprchy. Rychle jsem se vysprchovala a převlíkla jsem se. Taková úleva to byla. Pak jsem vyšla na chodbu, kde stále na mě čekal Kangta.
,,Vše je v pohodě?'' zeptal se mě starostlivě a usmál se na mě.
,,Jo, je.'' řekla jsem a usmála se taky. Za podpory Kangty jsme šli na ošetřovnu.
Došli jsme k ošetřovně. Kangta chtěl zaklepat na dveře. Ale zarazil se. Chtěla jsem se ho zeptat co se děje, ale hned na to jsem slyšela hlasy. Jeden z nich jsem poznala. Byl to hlas Zhoumiho.
,,Tak jak na tom je?'' zeptal se Zhoumi doktorky.
,,Je jen v bezvědomí. Má otřes mozku, ale jinak bude v pohodě.'' ujistila ho doktorka. S Kangtou jsme se na sebe podívali. Pak Kangta zaklepal na dveře a oba jsme vešli dovnitř.
,,Dobrý den.'' pozdravil Kangta a podíval se na Zhoumiho.
,,Dobrý den, máte se na mě podívat.'' taky jsem pozdravila a podívala se na Zhoumiho a pak na Kibuma. Zhoumi se nejdříve podíval na Kangtu a pak se chvíli díval na mě.
,,Moc vám děkuju, doktorko. Už půjdu.'' rozloučil se Zhoumi a odešel. Při odchodu se mi podíval do očí. Hned jsem uhnula pohledem. Doktorka se na nás dva podívala.
,,Ano vím, pojďte dál.'' vyzvala nás doktorka. Za podpory Kangty jsem si sedla na lehátko a doktorka si ke mně přisunula židli. ,,Tak se na to podíváme.'' dodala a začala mi baterkou svítit do očí. Pak se mi podívala na žebra, ret a tvář. ,,Tak kromě naražených žeber, natrhlýho rtu a odřeniny na tváři jste fit. Ošetřím vám tu tvář a ret a tu tvář si ledujte.'' řekla, jak jsem na tom a začala s ošetřováním. Ret i tvář pěkně štípala, když mi to čistila dizenfekcí a nějakému tomu úšklebku a možná i trhnutí jsem se nevyhnula. Do deseti minut jsem byla hotová a s Kangtou jsme šli od ošetřovny do našich pokojů. Na pokoji byli všichni. Changmin i Kangin nás všechny pochválil, hlavně Kangtu a mě. Když se zeptali jak jsem na tom, tak jsem jim řekla svoji diagnózu, přesně tak, jak mi to řekla doktorka. Poté jsme šli všichni na večeři. Zhoumiho jsem tam neviděla a Kibum ležel na ošetřovně, tak rozhodně v jídelně nemohl být. Po večeři jsme měli volno. Chvíli jsme hráli na pokoji karty a pak jsme si šli brzy lehnout. Další den jsme měli volný. Žádné tréninky, žádná rozcvička. Sice budíček byl stejný, ale nemuseli jsme si stlát postele, pospíchat a pak po snídani jsme si mohli klidně ještě lehnout a prospat se. Což jsem se na to už moc těšila. Hlavně na ten spánek.
woooow no skvělé, už jsem se nemohla dočkat
jdu hned číst
gomawooo♥