Tak je tu předposlední část této kapitoly. Je taky docela dlouhá a doufám, že se Vám bude líbit :D
V šest hodin jsme měli budíčka. Znovu, ale tentokrát jsme až tolik pospíchat nemuseli. Do hodiny jsme museli být umytí a převlečení. Ani stlát nebo uklízet jsme nemuseli. Docela se mi to hodilo, protože po včerejšku mě bolelo celé tělo. Žebra, ret a tvář. Ale i tak jsem byla spokojená. Okolo sedmé si pro nás přišel Kangin s Changminem a šlo se do jídelny. Byla míchaná vajíčka s čajem nebo kakaem. Dala jsem si kakao. Sice bych brala víc kávu, ale aspoň něco.
,,Tak jak ti je?'' zeptal se mě Jinwoon. Podívala jsem se na něho.
,,Jo, docela dobře.'' usmála jsem se na Jinwoona. Kangta, když se na mě podíval, tak věděl, že mi úplně nejlíp není, ale věděl, že jsem šťastná, že jsem porazila Kibuma, což on za to taky byl rád. Podívala jsem se po celé jídelně. Zahlédla jsem jak snídá Zhoumi u stolu, kde byli samí velící důstojníci, ale hned jsem zrak odvrátila pryč. Kibum mezi nimi nebyl. Vybavila jsem si, jak doktorka Zhoumimu říkala, že bude v pořádku, že má otřes mozku a je jen v bezvědomí. Docela by mě i zajímalo jestli bude pokračovat v boxu nebo ho vystřídá někdo. Po snídani jsme si mohli dělat co jsme chtěli. Někteří šli ven na procházku, někteří si zašli zahrát basket, fotbal nebo karty. Bylo pár jedinců, kteří si šli i za posilovat. Já udělala jediné co mě napadlo a potřeboval jsem to, byl spánek. Lehla jsem si na postel a během pár minut jsem byla tuhá. Leeteuk i Kangta si lehli, ale jediný Kangta taky usnul. Leeteuk si četl knihu.
V půl dvanácté nás probudil hluk. Já i Kangta jsme se lekli. Rychle jsme se posadili na posteli. Kangta se bohužel znovu praštil do hlavy.
,,Kangto jsi v pořádku?'' zeptal se Changmin.
,,Jo, v pohodě.'' odpověděl a třel si čelo. Naštěstí mu fakt nic nebylo.
,,Připravte se, za chvíli se jde na oběd.'' řekl nám Changmin a odešel. Protřela jsem si oči a ustlala jsem si a slezla z postele.
,,Fakt je to OK?'' zeptala jsem se pro jistotu Kangty.
,,Jo je. Jen se vzpamatovávám.'' řekl Kangta. Hned jsem věděla z čeho. I já málem měla infarkt jak jsem se lekla. Pět minut před dvanáctou si pro nás přišel Changmin s Kanginem a šlo se na oběd.
Oběd byl docela slušný. Byla čína s rýží. Nebylo to špatné. Po obědě jsme s Kangtou, Jinwoonem a pár lidma hráli karty. Leeteuk byl v návštěvní místnosti, kde ho čekala návštěva. I já s Kangtou jsme čekali návštěvu. Čekali jsme Nichkyuna s Chansungem. Okolo druhé přišli a mi šli taky do místnosti pro návštěvy.
,,Tak jak tu válčíte?'' přivítal nás Chansung. S Kangtou jsme si sedli vedle sebe naproti těm dvou. U vedlejšího stolu jsem si všimla Leeteuka, jak mluví s nějakou blondýnkou.
,,To jo Jane, ty teda vypadáš. Mají tu s tebou asi potíže co?'' vyděsil se Nichkyun.
,,To bych ani neřekla. Spíš jsem jejich eso v rukávu.'' zasmála jsem se. Oba na mě čučeli jak puci.
,,Každou sobotu se tu koná boxovací zápas. Zapsaní jsme tu my dva a náš velící důstojní Kangin. Boxujeme proti kadetům co jsou tu na dva roky v armádě. Ale jen dva a třetí je jejich velící důstojník.'' vysvětlil jim Kangta.
,,Tak to jo. Ale musel to být pěkný hromotluk, že ti takhle nakopal zadek.'' řekl Chansung a usmál se.
,,Budeš se divit, ale spíš jsem já jemu nakopala zadek.'' řekla jsem hrdě. ,,I když na to nevypadá.'' dodala jsem.
,,Páni. A kdo je ten buldozer, který tě tak zřídil, ale přesto si mu ty nakopala zadek?'' zajímal se překvapeně Nichkyun.
,,To by jste neuhodli.'' řekl Kangta, ale ne už moc vesele.
,,Co se děje?'' zeptal se Chansung, který si všiml, že Kangta zvážněl. Pak mu potichu Kangta řekl o Kibumovi a Zhoumimu.
,,To si děláte srandu ne?'' málem zakřičel Nichkyun. Já i Kangta jsme zakývali hlavou, že ne.
,,Hele tady máte.'' pošeptal nám Chansung a podal Kangtovi propisovačku. ,,Je to kamufláž. Je to ve skutečnosti foťák. Aby jste mohli nafotit důkazy nebo něco takového. Abychom mohli zasáhnout a Vás dva odtud dostat.'' vysvětlil nám hned. Já i Kangta jsme přikývli na souhlas a Kangta hned tu propisku alias foťák schoval.
,,Uděláme maximum.'' zašeptala jsem. Všichni kývli hlavami. Poté jsem nechtěně zaslechla rozhovor mezi Leeteukem a tou blondýnou. I když ta blondýna přeslechnout nešla, jak mluvila nahlas až křičela.
,,Je prostě mezi námi konec! Jsi pořád pryč a na mě nemáš vůbec čas! Došla mi trpělivost!'' křičela na Leeteuka ta blondýna.
,,Uklidni se. Promluvíme si v klidu.'' snažil se v klidu a v tichosti uklidnit Leeteuk tu blondýnu.
,,Není o čem mluvit!'' nedala si říct blondýna. Což byla chyba, protože tyto řeči mě vždy dokážou dost naštvat. A když jsem naštvaná, tak málo kdy se dokážu ovládnout. Nasupěně jsem se podívala na tu dívku. Kangta si toho všiml. Všichni slyšeli co ta blondýna říkala. Kangtovi hned došlo co mám v plánu, ale už mě nestačil zastavit v čas. Vstala jsem a šla jsem ke stolu, kde byl Leeteuk a ta blondýna.
,,Omlouvám se, že jsem vás poslouchala.'' začala jsem ne moc příjemným hlasem a postavila se vedle sedícího Leeteuka. ,,Ale nedalo se vás přeslechnout.'' pokračovala jsem. Ostatní mě jen sledovali. ,,Ale vás lidi jako jste vy nikdy nepochopím. Sami víte co máme za práci. Že je náročná, životu nebezpečná a člověk musí být vždy v pohotovosti, i když má volno. Ale přesto si pořád stěžujete, že na vás nemáme čas, že jsme pořád v práci. Tak si s námi nic nezačínejte, když víte do čeho jdete, ale pak se vám to nelíbí a stěžujete si.'' řekla jsem té blondýně hezky od plic. Chvíli na mě jen tak čučela jak puk. Nečekala nic takového.
,,Ale tohle není vaše věc!'' nakonec promluvila blondýna.
,,Svým způsobem je! Už mě dost štve to vaše stěžování. A tím nemyslím jen vás, ale i ostatní lidi, kteří jsou jako vy!'' byla jsem pěkně v ráži. Ani jsem si nevšimla, že Kangta, Chansung a Nichkyun se snaží zadržet Kyuhyuna, který se tam objevil. Chtěla jsem ještě něco k tomu říci, když jsem slyšela Kyuhyuna. Myslela jsem, že se mi to jen zdá.
,,Chci s ní jen mluvit.'' zvýšil hlas Kyuhyun. Podívala jsem se za hlasem a viděla, jak Kyuhyuna drží Chansung s Nichkyunem a Kangta stojí před ním a nechce ho pustil dopředu.
,,Co ty tu děláš?!'' vyštěkla jsem na Kyuhyuna a stoupla jsem si vedle Kangty. Všichni tři ho pustili.
,,Chci s tebou mluvit.'' vysvětlil mi a upravil si bundu.
,,Jenže já s tebou ne!'' nedala jsem se.
,,Musím ti to všechno vysvětlit.'' nedal se odbýt jen tak Kyuhyun.
,,Jenže já nechci nic vysvětlit! Je prostě konec!'' vyštěkla jsem na Kyuhyuna. ,,A jak víš, že jsem tady?'' zeptala jsem se ho.
,,To je teď jedno. Musíme si promluvit. Nemůžeš to jen tak ukončit.'' nedal se dál Kyuhyun. Měla jsem už takový vztek, že jsem mu vrazila facku. Mohl být rád, že to byla jen facka a ne pěstí.
,,Koukám, že jsi pěkně výbušná.'' řekla ironicky ta blondýna. Ani jsem moc nezaregistrovala, že mi tyká. Už jsem se chystala jí něco říct a taky jsem měla co dělat jí jednu nevrazit, když mě v tom někdo chytl za ruku.
,,Radši půjdeme.'' řekl Leeteuk a táhl mě pryč z místnosti. U dveří stál Zhoumi.
,,Včera v ringu jsi byla lepší.'' pošeptal. Ale já ho slyšela. Zastavila jsem se. Leeteuk se taky zastavil a díval se chvíli na mě a chvíli na Zhoumiho.
,,Dej mi pokoj, nebo ti taky jednu vrazím.'' procedila jsem skrz zuby a zaťala ruku v pěst. Chvíli jsme si dívali jeden druhému do oči. ,,Jdeme.'' řekla jsem nakonec a s Leeteukem jsme odešli.
Já i Leeteuk jsme šli na WC. Zavřela jsem dveře a šla si sednou na parapet u okna. Leeteuk si sedl na zem a opřel se o zeď.
,,Promiň, že jsem se do toho vložila a zavlekla tě sem. Ale bude lepší být tady než jít někam chlastat a opít se.'' omluvila jsem se Leeteukovi a vysvětlila mu, proč zrovna WC. ,,A taky tady budeme mít klid.'' dodala jsem.
,,V pohodě, a neomlouvej se.'' usmál se na mě Leeteuk. ,,Vždyť si jí řekla pravdu. Já jí to chtěl říct, ale v klidu. Jen si nedala říct a musela tak vyvádět.'' dodal s úsměvem. ,,A povídání bude rozhodně lepší než nějaký alkohol, i když bych jsem si něco dal.'' zasmál se. I já se zasmála.
,,To právě nedoporučuju.'' řekla jsem se smíchem.
,,Asi si to zažila co?'' zeptal se mě Leeteuk. Jen jsem přikývla hlavou na souhlas. ,,Hele nemusíš na mé otázky odpovídat pokud nechceš, ale abych pravdu řekl, tak budu rád, když budeš mluvit ty a já spíš jen poslouchat.'' vysvětlil mi.
,,V pohodě, jen se ptej.'' souhlasila jsem. ,,Jinak jsem to zažila před týdnem.'' odpověděla jsem mu.
,,Co se stalo?'' zajímal se Leeteuk. Zhluboka jsem se nadechla.
,,Byla jsem s ním dost dlouho zasnoubena. Něco přes tři roky.'' řekla jsem a na chvíli jsem se odmlčela. Pak jsem zase začala pokračovat. ,,Minulý pátek, když jsme s Kangtou zjistili, že v pondělí nastupujeme sem, tak jsme dostali na víkend volno. Chtěla jsem si ho užít s Kyuhyunem, protože jsem nevěděla jak dlouho tu budu. Jenže když jsem dorazila domů, tak jsem ho načapala s jinou ženskou.'' řekla jsem dívající se před sebe.
,,To je mi líto. Nechci tě nějak naštvat, ale proč si s ním nechceš o tom promluvit?'' zeptal se nejistě Leeteuk. Podívala jsem se na něho.
,,Tak kdokoliv by to udělal, ale já jsem ten typ člověka, co nesnáší nevěru. Tu prostě nedokážu odpustit. A když jsem je nachytala přímo při činu, tak fakt nemá cenu se o něčem takovém bavit. Taky mi to mohlo dojít už dřív.'' vysvětlila jsem a byla jsem i docela v klidu už.
,,A co?'' zeptal se trochu nechápavě. Podívali jsme se jeden druhému do očí.
,,Že mě podvádí dost dlouho. Sice mi tvrdí, že to bylo poprvé a naposledy, ale já mu to nevěřím. Možná bych mu to věřila, ale když mě požádal o ruku a já řekla ano, tak by se správně mělo mluvit o té svatbě. Začít plánovat datum, hostinu, kde se ta svatba bude konat a tak. Ale my jsme se o tom nezmínili. Vůbec jsme se o tom nebavili. Přiznávám, že to byla i má chyba. Měla jsem se o to zajímat i já. Ale spíš jsem čekala až o tom začne mluvit jako první on.'' vysvětlila jsem mu.
,,Tak to chápu. Sice jsem taky chlap, ale já bych se nejspíš zachoval stejně jako ty.'' řekl mi Leeteuk. Podívala jsem se na něho a pousmála jsem se.
,,Je spousta chlapů co své přítelkyně, snoubenky a ženy podvádí, ale je pár výjimek, kteří takoví nejsou.'' řekla jsem s náznakem, že ho nepovažuju, že patří mezi ty, co jen podvádí, ale k těm výjimečným, co jsou věrní.
,,Díky.'' poděkoval mi Leeteuk a usmál se na mě. Došlo mu co jsem tím myslela. Úsměv jsem mu oplatila. ,,Ty a Zhoumi se znáte už dřívějška že?'' zeptal se na jinou věc. Podívala jsem se na něho. Znovu jsem se zhluboka nadechla.
,,Tak sis toho všiml. Jo znám ho. I Kangta, ale já ho znám o něco dýl.'' řekla jsem pravdu.
,,Nemusíš o tom mluvit pokud nechceš.'' nechtěl mě do ničeho nutit Leeteuk. Stále jsem se na něho dívala.
,,To je v pohodě. Nejspíš to už asi musím někomu říci.'' řekla jsem. Pak jsem se začala dívat před sebe a začala jsem vyprávět.
,,Bylo to už na střední. Byla jsem v prváku a Zhoumi už ve třeťáku. Moc se mi líbil a já ho chtěla poznat líp. Jednou jsem se odhodlala a šla za ním. Řekla jsem mu, že se mi líbí a chci ho poznat líp. Zhoumi se na mě podíval a pak se mi vysmál do očí a řekl mi, že s ošklivou čarodějnicí by si nikdy nic nezačal a odešel. Já blbec tam stála jak kamenný sloup.'' tekli mi při tom slzy. ,,Jedna má kamarádka od základky, která semnou chodila i na střední, jsem jí vše řekla. Díky ní jsem se rychle vzpamatovala. A taky jsem se stala silnější. Už mě nic nerozhodilo. Se Zhoumim jsem od té doby vůbec nemluvila. Dva roky jsme se ještě vídali na škole, než odmaturoval a odešel. Z celého srdce jsem ho nenáviděla. Po střední jsem se dostala na policejní akademii. Byla jsem šťastná jak blecha. Ale pak tam na mě čekal šok. Po dvou letech jsem zase viděla Zhoumiho. Trochu jsem pookřála a řekla si, že mu to vše odpustím. Jenže on mě ignoroval a dělal, že se neznáme. Což mě dost naštvalo a nenávist byla na místě. Kamarádil s Kibumem a Kangtou. Moc jsme si nepadli do oka, ale tak nějak jsme spolu všichni komunikovali. Nebo spíš bych měla říci, že mi lezli na nervy, hlavně Zhoumi a Kibum. Bylo mi jasné, že se mě snaží dostat z akademie. Protože já se jim dokázala postavit, ne jako ostatní. Kangta mě taky dost štval. Jednou mě i provokoval, že ho nedokážu praštit, ani nikoho jiného. Stále jsem mu říkala, aby toho nechal, že jinak toho bude litovat. Ale nedal si pokoj až jednou jsem mu jednu vrazila a přerazila jsem mu nos. Od té doby mi dal pokoj. Spíš mě tak neprovokoval a nerozčiloval a občas se mě zastal před Zhoumim a Kibumem. Až se stalo, že Kangtovi došlo co ti dva jsou zač a odešel od nich a začal se víc semnou bavit, až se z nás stala nerozlučná dvojka. Nejlepší přátelé na život a na smrt. Něco jako rodina. Od té doby jsme pořád takhle spolu. Provokujeme se, ale tím si dáváme najevo, že se máme rádi. Za něho bych dala ruku do ohně i zemřela. A Kangta by za mě dal taky ruku do ohně a zemřel by. Když jsme byli ve třetím ročníku akademie a Zhoumi s Kibume už v posledním pátém, tak jsme je nachytali při nezákonné akci. Díky tomu se nám povedlo, že ty dva byli z akademie propuštěni. Nebylo to zas až závažné, že se na ně musela podat žaloba, ale podle řádu akademie to bylo proti pravidel. Pak jsme ty dva dost dlouho neviděli. Až do teď. Když jsme je tu viděli, tak nám bylo hned jasné, kdo je tu pachatel. Jen potřebujeme důkazy.'' řekla jsem Leeteukovi celý můj příběh. Slzy mi tekly po tváři, ale ty jsem ignorovala. Ani jsem se za tu dobu na Leeteuka nepodívala. Jen jsem tak zírala před sebe.
,,Pane jo. Tak to bylo dost kruté na té střední. Ale jedno ti řeknu, že se šeredně mýlil. Ty rozhodně nejsi ošklivá čarodějnice, jak tě nazval. Jsi sexy kočka.'' řekl mi mile Leeteuk. Podívala jsem se na něho a usmála se na něho.
,,Díky.'' poděkovala jsem mu. Jak jsem se mu dívala do jeho očí, tak jsem v nich četla jednu otázku, kterou nevyslovil. Sama jsem tu otázku neřekla nahlas, ale pro sebe jsem si ji řekla. Ty ho stále miluješ. A odpověď zní ano. Nikdy jsem ho nepřestala milovat. Jen jsem ty city dokázala hodně potlačit. Uzamknout na několik západů a víc převyšovala ta nenávist. Proč musí ta láska tolik bolet?
,,To spíš děkuju já tobě. Už je mi o hodně líp.'' poděkoval mi Leeteuk a usmál se na mě.
,,Není zač, ráda jsem ti pomohla svým způsobem je líp i mně. A uznej, že toto je lepší než se opít.'' usmála jsem na Leeteuka taky.
,,To rozhodně jo.'' zasmál se Leeteuk.
,,Myslím, že by jsme měli už jít, nebo budou všichni co tu jsou hledat.'' řekla jsem a slezla jsem z parapetu dolů. Pak jsem pomohla na nohy Leeteukovi.
,,Jo to máš pravdu.'' usmál se Leeteuk a oba jsme opustili záchodovou místnost a šli do našeho pokoje.
Přišli jsme do našeho pokoje, kde nikdo nebyl. Teda jeden člověk tam byl a stál u postele, kde jsem spala já a podemnou Kangta.
,,Co tu děláš? Jestli něco hledáš, tak to stejně nenajde!'' vyjela jsem na Zhoumiho. Ten se na nás dva podíval. V tom do pokoje přišel Jinwoon.
,,Tak tady jste, všude vás hledáme.'' řekl Jinwoon a pak se podíval na Zhoumiho.
,,Stejně vím, proč tu vy dva jste.'' pronesl jízlivě Zhoumi a odešel. Sledoval jsem ho vražednýma očima než odešel. Pak jsem si sedla na Kangtovu postel. Leeteuk si sedl vedle mě a Jinwoon z druhé strany taky.
,,Co to mělo znamenat?'' zajímal se hned Jinwoon. Podívala jsem se na Leeteuka. Nakonec jsem se rozhodla mu říct pravdu, kterou Leeteuk už věděl.
,,Já a Kangta tu jsme jako tajní agenti. Stali se tu už tři vraždy a my máme najít důkazy a usvědčit vrahy.'' řekla jsem Jinwoonovi pravdu.
,,A já tu mám stejný úkol.'' přiznal se i Leeteuk. Jinwoon se na nás díval a pak se trochu začal smát. Já i Leeteuk jsme se na Jinwoona dívali a nechápali co je tu k smíchu.
,,I já jsem tu jako tajný agent. Nebo spíš jako tajný voják. Pracuju tady, ale většinou jsem byl v kanceláři, tak kromě ředitele, Changmina a Kangina mě nikdo nezná.'' vysvětlil nám, když si všiml, že mu moc nerozumíme, nebo spíš nechápeme proč se tak smál.
,,Tak to je teda gól.'' zasmál se i Leeteuk. I já se zasmála.
,,Sakra, kde jste byli?'' ozvalo se od dveří. Všichni jsme se tam podívali. Byl to Kangta.
,,Kde myslíš, že jsme byli?'' odpověděla jsem mu otázkou.
,,Hele nech si toho jo? Všude vás hledáme. Měli jsme o vás strach.'' řekl Kangta a sedl si na postel naproti nám.
,,Byli jsme si popovídat na záchodech.'' odpověděl mu Leeteuk.
,,Místo hospody jsme si vybrali záchod.'' zasmála jsem se.
,,Taky nás to mohlo napadnout, že budou tam.'' dodal se smíchem Jinwoon. Jinwoon měl tak nakažlivý smích, že jsme se začali smát všichni.
,,Tak hlavní je, že vás nemusíme odtahovat z hospody nalitý.'' dodal se smíchem i Kangta. Znovu jsme se začali všichni smát. Postupně všichni přišli na pokoj a okolo šesté si pro nás přišel Changmin s Kanginem a šlo se na večeři.
Po večeři jsme měli další schůzku na záchodě, tentokrát já, Kangta a Leeteuk. Kangtovi jsme ani neřekli, že Jinwoon je taky tajný agent a že i vlastně pracuje jako voják v tomto středisku. Ale ani jeden z nás si na to nějak nevzpomněl.
,,Hele měli by jsme naplánovat další noční akci.'' začal potichu Kangta, když jsme se ujistili, že jsme sami a nemůže nás nikdo poslouchat.
,,Souhlasím. A bylo by dobré co nejdřív.'' dodala jsem.
,,A kam by to bylo?'' zeptal se Leeteuk. Podívala jsem se nejdříve na Leeteuka a pak na Kangtu.
,,Nejspíš kancelář a ofotit veškeré papíry ne?'' řekla jsem otázkou a dívala se na Kangtu. Ten kývl hlavou na souhlas.
,,A jak to chcete ofotit, aby si toho nikdo nevšiml?'' zajímal se Leeteuk. Došlo mi, že o našem tajném foťáku neví.
,,Od našich kolegů jsme dostali propisku. Ale to není ledajaká propiska. Je to totiž foťák.'' vysvětlila jsem Leeteukovi.
,,Jo tak to jo. A kdy to uskutečníme?'' zeptal se hned Leeteuk.
,,Co ve středu vstávat zase v jednu? Já a Jane by jsme vyrazili a ty by si nám jistil záda.'' navrhl Kangta a nejdřív se podíval na mě a pak na Leeteuka. Oba jsme kývli na souhlas. ,,Tak jo domluveno.'' uzavřel náš plán. Pak jsme si všichni došli pro věci a do sprch. Chvilku jsme ještě hráli karty a okolo desáté jsme šli spát. Další den zase byl náročný. Nejen brzké vstávání, ale i úklid našich věcí a tréninky v boxu. V sobotu se konalo další kolo v boxu. Ráno, když jsem si stlala postel a natřásala polštář, vypadl z polštáře složený lísteček. Hned jsem ho otevřela. I Kangta se podíval co toje. Byl to list papíru, kde bylo pár obrázku, na pár cviků boxovacích technik. Všichni jsme přemýšleli kde se to tam vzalo. Ale nebyl moc čas to řešit. Ale Každý den jak byl trénink se mě snažil aspoň něco naučit, protože ty techniky znal. Něco mi šlo a něco ne. Ale oba jsme se snažili udržet nervy na uzdě a vydat ze sebe maximum.
"Ale to není ledajaká propiska. Je to totiž foťák.''
přijde mi to takové... Potterovské

) *vije hlavou o stůl*
Tohle se mi hrozně líbí
Každopádně, je to boží! Už se těším na další díl :P A Zhoumi je ale teda parchant! (proč musí být tolik k sežrání
Pokráčko! :P