Červen 2013

Nástup do armády - 8. část ( třetí půlka)

16. června 2013 v 20:02 | Mimijane |  knihy
Omlouvám se, že je to tak rozkouskované, ale je to až moc dlouhé a celé mi to sem nechtělo hodit, tak je to na tři části. Budu opravdu ráda za vaše názory jestli mám dál pokračovat ve psaní nebo se na to mám vykašlat. :D



Uběhlo pár týdnů. Už jsem dávno zase dělala svou práci detektivky, po boku svého kolegy Kangty aniž by jsme museli být někde v přestrojení nebo utajení. Bydlela jsem u Verči. Snažila jsem si najít vlastní byt, ale při mé práci to bylo skoro nemožné. Skoro pořád práce a když bylo nějaké to volno, tak byla i Verča doma, tak jsme podnikaly spolu různé akce. I ostatníma holkama ze skupiny, když byly u Verči. Když jsme všichni spaly u Verči, tak jsem měla ustláno v obýváku na zemi a na rozloženém gauči spala CL, Dara a Minzy a s Verčou v ložnici na letišti spala Park Bom. Když holky byly ve svým domech, tak jsem spala v ložnici s Verčou já. Zrovna jsme vyřešili případ a dělali jsme papíry, když se ozval Kangta.
,,A koho pak tu máme?'' řekl zvesela. Podívala jsem se ke dveřím. U dveřích stál Zhoumi. Jak mně se rozbušilo srdce. Byla jsem tak šťastná, že ho vidím.
,,Vítám tě.'' přivítala jsem Zhoumiho a usmála jsem se na něho. Po celou dobu co byl v nemocnici jsem ho neviděla. Byl na vojenské a bez povolení jsem tam nemohla.
,,Ahoj, neruším?'' pozdravil nás Zhoumi.
,,Ty vůbec ne.'' ušklíbl se provokativně Kangta. Probodla jsem ho očima.
,,Pojď sedni si a nestůj tak u těch dveří.'' vyzvala jsem Zhoumiho. Ten si sedl na židli naproti mně.
,,Jak ti je?'' zeptal se Kangta Zhoumiho.
,,Už dobře. Příští týden začínám zase s prací.'' usmál se Zhoumi. Byla jsem tak šťastná. Teď ho budu vídat dennodenně.
,,Jane, máš dneska čas? Rád bych s tebou mluvil.'' podíval se na mě Zhoumi. Taky jsem se na něho podívala až jsme se zadívali do očí.
,,Snad jo. Pokud do toho neskočí nějaký případ, tak dopíšu zprávu a mám padla.'' odpověděla jsem. Zhoumi se na mě usmál. I já na něho. Kangta nás sledoval.
,,Hele, klidně jdi teď. Zpráva neuteče a kdyby něco, tak ti brnku.'' promluvil Kangta. Já i Zhoumi jsme se na něho podívali. ,,Já to myslím vážně. A kdyby náhodou, tak šéf to určitě taky pochopí.'' říkal dál. Věděla jsem, že to myslí opravdu vážně.
,,Tak díky. Kdyby něco jsem na mobilu.'' řekla jsem a vstala jsem a ještě uklidila papíry.
,,Jasně. A užij te si to.'' popíchl si Kangta. Jen jsem se na něho ušklíbla a se Zhoumim jsme odešli.
Šli jsme do jedné kavárny blízko pracoviště. Dalo by se i říci, že tato kavárna patřila mezi naše oblíbené. Zhoumi mi podržel dveře, abych jsem mohla vejít. Vybrala jsem stůl pro dva u okna. Sedli jsme si naproti sobě. Hned k nám přišla servírka a zeptala se co si dáme. Já si řekla o láté a sklenici vody. Zhoumi si objednal to samé.
,,Ráda tě vidím.'' řekla jsem Zhoumiho a usmála jsem se na něho.
,,I já tebe.'' taky se usmál Zhoumi. Servírka nám přinesla kávu a sklenici vody a odešla. ,,Chtěl bych si s tebou promluvit. Hlavně ti vše vysvětlil a omluvit se.'' začal o čem vlastně chce mluvit. Napila jsem se kávy a stále se dívala do očí Zhoumiho. Ten pokračoval. ,,Když jsem odmaturoval na obchodce, tak jsem šel na policejní akademii, kam mě vzali. Hned po nástupu, mi nabídli akci. Mám se spřátelit s Kibume, že je to syn velkého mafiána. Jeho otce nedávno zatkla policie a jen tak ven se nedostane. Báli se, že jeho syn bude pokračovat v jeho práci. Potřebovali důkazy, aby i jeho mohla zažalovat. Teda pokud půjde ve stopách otce. Samozřejmě mi řekli, že to může trvat i roky. A taky mi řekli, že pokud to přijmu a nakonec se nám ho podaří dostat, tak se na policejní akademii nemusím vracet. Bude to něco jako zkouška. Nechali mi pár dní na přemýšlení. Nakonec jsem s tím souhlasil, ale sám jsem jim řekl, že nikoho nezabiju. Což oni s tím souhlasili. Musel jsem se znovu vrátit na střední. Jenže nemohl jsem na obchodku kam jsem chodil. Nesměl jsem nikomu říct co dělám a učitelům by bylo divné, že jsem tam zase studentem, když mám maturitu hotovou. Proto jsem šel na gympl. Tam jsem potkal tebe. Hned ses mi zalíbila, ale řekl jsem si, že si se žádnou dívkou nic nezačnu, hlavně, když se do ní zamiluju. Když si mi řekla, co ke mně cítíš, tak jsem byl šťastný jak blecha. Chtěl jsem tě obejmout, políbit a vyrazit si s tebou. Poznat tě. Jenže bál jsem se, že se prozradím i Kibuma kdo jsem a tobě jsem nemohl říct pravdu. Nikomu. Věděl jsem, že kdyby si zjistila co dělám za lumpárny. Krádeže, rvačky. Bohužel jsem musel i někoho zmlátit, aby skončil v nemocnici. Ale snažil jsem se, abych nedával až tak silné rány. Nebylo mi to moc příjemné, ale s tímto jsem souhlasil. Jenže nestačilo, abych jsem svědčil. Nemuselo by to projít a Kibum mohl jít na svobodu a můj život by byl v ohrožení. Potřebovali se hmatatelné důkazy. Ale to nebylo tak jednoduché. Nesměl jsem se prozradit. A proto s těžkým srdcem jsem ti musel říct ta ošklivá slova. Moc se ti za ně omlouvám, že jsem ti řekl, že jsi ošklivá čarodějnice, se kterou bych jsem si nikdy nic nezačal. Nebál jsem se až tak o sebe, ale o tebe. Nechtěl jsem, aby Kibum věděl, že jsem zamilovaný, že mám přítelkyni. Bál jsem se, že by ti mohl něco udělat. Proto jsem ti to řekl, aby si mi dala pokoj a ignoroval jsem tě. Poté co jsem udělal druhou maturitu, tak s Kibumem jsme se rozhodli jít na policejní akademii. Sice mě mrzelo, že tě už nikdy neuvidím, nepoznám tě, ale říkal jsem si, že takhle to bude lepší. Jaké bylo pro mě překvapení, když jsem tě pak za dva roky viděl na akademii. Ale nechtěl jsem, aby někdo věděl, že se známe, tak jsem tě ignoroval. Jenže ty si byla a stále jsi silná. A nenechala ses manipulovat od Kibuma což ho štvalo a hlavně ho dost naštvalo, když si získala na svoji stranu Kangtu. Já byl zato rád, protože jeho nechat zkazit, aby dělal lumpárny jako mi to jsem nechtěl. Litoval jsem a cítil jsem se mizerně, že ti takhle musím ubližovat. Už na gymplu jsem se do tebe zamiloval a milovat jsem tě nepřestal. A nikdy nepřestanu. Když nás vyrazili z akademie, tak jsem byl rád, že tě neuvidím, ale ve smyslu, že se ti nemůže nic stát. S Kibumem jsme se dostali do armády. Kibum to vše zařídil. Pár let jsme tam byli, dokud slabé kadety nezačal zabíjet. Začal jsem se bát poté, co zabil už třetího kadeta, že budu muset i zabít já. Ale to jsem nechtěl, ani bych to nedokázal v tom to případě. Jenže jsem neměl důkazy. Nafotit ho, nahrát bylo nemožné. Zkontaktoval jsem šéfa a ten slíbil posily, kteří se postarají o důkazy. K jakému překvapení mi bylo, když jsem viděl tebe. Po tolika letech. Láska tam stále byla. Proto jsem se rozhodl, že jak to jen půjde, tak ti pomohu. Když Kibum zařídil, aby mohl boxovat v té soutěži, věděl jsem, že to dělá kvůli tomu, že se tě chce zbavit. Po prvním tvém zápase, když jsem viděl, jak ti dává do těla jsem to chtěl nějak ukončit, aby tě nezabil, ale pak jsi překvapila a výborně jsi ho skolila. Byla jsem za to velice rád. Pak jsem sehnal obrázky s pár technik u boxu a choval ti to do polštáře, aby si je našla a mohla natrénovat. Věděl jsem, že se ještě jednou ve finále utkáš s Kibumem a já nechtěl, aby tě zabil. Ale byl jsem skoro chycen při činu. A jak jsem řekl, že vím proč tam jste, tak jsem chtěl, aby i Leeteuk a Jinwoon věděli, proč tam jsi, aby jste měli větší posilu a mohli se i na ně obrátit s pomoci. A pak když ohrožoval život tomu vojákovi, a pak namířil na tebe tu zbraň, musel jsem něco udělat. Tobě se prostě nesmělo nic stát. Jediné co mě napadlo skočit do té rány. Schytat to za tebe.'' vše mi vysvětlil Zhoumi jak to vše bylo. Zároveň se mi i omluvil.
,,A já ti za záchranu života moc děkuju. I za to že si nám tolik pomohl. Když nám Kangin řekl, jak tě viděl, jak si uhodil Kyuhyuna, tak mi došlo, že si nám pomáhal po celou tu dobu. S tím papírkem s obrázkama. I to jak si řekl, že víš proč tam jsme. A taky tu noc, kdy jsem byla málem chycena s Leeteukem tou hlídkou. Jen jedno mi nejde do hlavy a to, proč si uhodil Kyuhyuna.'' řekla jsem nahlas na co jsem si nedokázala odpovědět.
,,Ty víš, že jsem to byl já?'' divil se Zhoumi.
,,Sice to bylo na pár vteřin, ale zahlédla jsem tě. Ale ujistila jsem se, že se mi to jen zdálo. Nedávalo mi na rozum, proč by si to dělal. Ale pak mi to vše docvaklo.'' vysvětlila jsem mu.
,,Tak to jo. A já si myslel, že jste mě neviděli. Jinak, jsem byl svědkem té hádky tu neděli. Pochopil jsem, že ti Kyuhyun ublížil a to jsem nesnesl. Tak jsem si chtěl s ním jen promluvit. U toho byla i ta blondýna. Jenže on tě začal urážet a něco taky v tom stylu, že jsi děvka. Jenže to neměl říkat. Neudržel jsem nervy a jednu mu vrazil. Pohrozil jsem mu, že jestli se k tobě ještě jednou přiblíží nebo ublíží, tak si to s ním vyřídím, a že to bude horší než jen tahle jedna rána.'' odpověděl mi na tu moji otázku. Už jsem byla moudřejší.
,,Díky moc. Víš byli jsme zasnoubeni. Po celou tu dobu od gymplu jsem tě pořád milovala, ale jak si mě odmítl, tak jsem tu lásku k tobě uzavřela na několik západu a potlačila v srdci. I když jsem Kyuhyuna ze začátku milovala, tak pak to nebylo už ono. Tři roky jsme byli zasnoubeni a ani jeden z nás se neměl k tomu mluvit a plánovat svatbu. A než jsem měla nastoupit do té armády, tak jsem si chtěla užít s ním víkend, jenže jsem ho nachytala s jinou ženou. Což jsem ten vztah hned ukončila. Nechci s ním mít nic společného, jenže on to stále nechápe. A pochybuju, že to někdy pochopí.'' vysvětlila jsem mu, jak to bylo mezi mnou a Kyuhyunem.
,,Jasně chápu. Je mi líto, že ti to nevyšlo, ale na druhou stranu jsem rád.'' řekl mi pravdu. Usmála jsem se na Zhoumi. Chtěla jsem něco říct, ale v tom mi zazvonil mobil.
,,Promiň.'' omluvila jsem se a zvedla to. Byl to Kangta s tím, že máme případ. Po chvíli jsem to ukončila. ,,To byl Kangta, máme případ. Promiň, ale musím tě opustit.'' omluvila jsem se a začala se zvedat.
,,To je v pohodě já to chápu. Od pondělka mi to taky začne.'' usmál se Zhoumi. ,,A káva je na mě.'' dodal rychle. Usmála jsem se.
,,Tak se zatím měj krásně.'' rozloučila jsem se. Ale než jsem vyšla ven čekat na Kangtu, tak jsem šla k pultu a kávu zaplatila za nás oba. Chtěla jsem odejít, ale než jsem vyšla, ještě jsem se vrátila k Zhoumimu. Dala jsem mu pusu na tvář.
,,Kávu jsem už zaplatila.'' zašeptala jsem mu do ucha a s úsměvem jsem odešla ven čekat na Kangtu.

THE END

Nástup do armády - 8. část ( druhá půlka)

16. června 2013 v 20:02 | Mimijane |  knihy
Stále jsem stála. Bylo mi to divné. Žádnou bolest jsem necítila. Ani, že by mi někde tekla krev. Otevřela jsem oči. Viděla jsem, jak Kibuma odzbrojili a povalili na zem. Podívala jsem se před sebe. Na zemi v krvi ležel Zhoumi. Vytřeštila jsem oči. Hned jsem se k němu sklonila a podepřela mu hlavu o mé nohy.
,,Miluju tě.'' zašeptal Zhoumi a upadl do bezvědomí. Pravou rukou jsem se mu snažila zastavit krvácení z břicha, kam tu střelu schytal. Tekly mi slzy po tváři. Bylo mi to jedno. Ostatní se okolo nás shlukly. Zdravotníci už taky spěchali. Dali mu infuzi a dali na nosítka a rychle do armádní sanitky a odvezli ho do armádní nemocnice. Byla jsem taky od krve, ale nevadilo mi to. Hlavně jsem tomu nerozuměla. Kangta mi pomohl se postavit na nohy. Kibuma mezitím zatkli a odvedli do auta a odváželi ho do cely.
,,Jak ti je Jane?'' zeptal se mě Nichkyun.
,,Jo, jde to.'' řekla jsem a otřela jsem si slzy.
,,Jste našli nějaké důkazy v těch papírech?'' zeptal se Kangta, který mě držel okolo ramen. Taky u nás byl Leeteuk, Jinwoon, Kangin a Changmin.
,,Ne, ale šéfa napadla lest, že tam přijdeme s papírem a s policisty. Aby si myslel, že je to zatykač a zpanikařil a přiznal se.'' vysvětlil Chansung.
,,Ale toto jsme nečekali, že udělá.'' dodal Nichkyun.
,,A co Zhoumi? Co s ním bude?'' zeptala jsem se a snažila jsem se zadržet slzy.
,,Ten bude určitě v pohodě.'' řekl Nichkyun a usmál se na nás. Já a Kangta jsme se podívali na sebe a pak na Nichkyuna a Chansunga. Nechápali jsme to.
,,Zhoumi byl náš tajný agent. Když udělal střední, tak se přihlásil na policejní akademii. Kibum je synem mafiána, kterého v té době zatkli na doživotí. Báli jsme se, že bude Kibum pokračovat ve stopách svého otce a důkazy proti němu jsme neměli. Proto byla nabídnuta Zhoumimu nabídka, že se vrátí znovu na střední a spřátelí se s Kibumem. Aby zajistil důkazy proti němu, abychom ho mohli zatknout. I s tím, že to může trvat několik let. Zhoumi s tím souhlasil. Jenže i když byl svědkem jeho nezákonných akcích, tak hrozilo, že i když bude proti němu svědčit, tak to proti Kibumovi nebude stačit a pak bude ohrožen život i Zhoumiho. A jak se tady staly tři vraždy, tak jsme sem museli na pomoc Zhoumiho někoho poslat. Nebyli jste jediní vy dva. Bylo jich vás víc.'' vysvětlil nám Chansung, kterému došlo, že ani já a ani Kangta jsme nepochopili Nichkyuna. Když jsem se to dověděla, tak jsem byla v šoku, ale zároveň jsem cítila velikou úlevu.
,,Jane?'' ozval se hlas. Všichni jsme se podívali kdo to je. Byl to ředitel armády.
,,Ano, pane?'' dostal jsem ze sebe.
,,Tady máte povolení do armádní nemocnice. Běžte se umýt a jeden z velících vás do té nemocnice odveze.'' řekl ředitel a do levé ruky, která nebyla od krve mi dal povolenku.
,,Moc vám pane děkuju.'' poděkovala jsem a usmála jsem se. ,,Teď mě prosím omluvte.'' řekla jsem a spěchala jsem do šatny pro své věci a rychle do sprchy smít ze sebe Zhoumiho krev. Byla jsem do deseti minut hotová, i hlavu jsem si umyla. Vzala jsem si povolenku a pospíchala ven k autu, kde na mě čekal jeden z velících důstojníků.
Nasedla jsem k němu do auta on nastartoval auto. Rozjeli jsme a jeli jsme do vojenské nemocnice, která nebyla až tak daleko od kasáren. Myšlenkami jsme stále byla u toho, jak Zhoumi řekl miluju tě než ztratil vědomí.
,,Tak jsme tady. Já počkám na vás tady.'' oznámil mi voják a já se vrátila do reality.
,,Dobře a moc vám děkuju.'' usmála jsem se na vojáka a otevřela jsem dveře.
,,Nemáte zač.'' usmál se taky voják. Zavřela jsem dveře, v ruce povolenku a šla jsem do nemocnice.
Uvnitř budovy jsem se rozhlédla do všech stran. Vůbec jsem se tam nevyznala a proto jsem hledala recepci nebo informace, kde by mi mohli poradit. Po chvilkovém rozhlížení jsem našla informace. Hned jsem se tam vydala.
,,Promiňte?'' ozvala jsem. Jedna sestřička na recepční se na mě podívala.
,,Přejete si?'' zeptala se a celou si mě prohlídla.
,,Před chvilkou sem přivezli jednoho vojáka s průstřelem břicha. Nevíte kde bych ho našla?'' zeptala jsem se té sestřičky.
,,A máte povolení tu být?'' zeptala se ostrým hlasem. Byla mi už od prvního pohledu nepříjemná, ale byla jsem v klidu. Bylo pro mě důležité vidět Zhoumiho.
,,Ano mám tady.'' odpověděla jsem a dala jsem před její oči povolenku. Vzala si ji odemne a začetla se.
,,Dobře, sedmé patro.'' řekla mi sestřička vrátila mi to povolení.
,,Děkuju.'' poděkovala jsem a šla jsem najít výtahy, které jsem našla docela snadno. Čekala jsem až mi přijede. Pak jsem do něho nastoupila a jela do sedmého patra.
V sedmém patře jsem vystoupila a rozhlédla jsem se kolem dokola. Nevěděla jsem kudy kam. Nejhorší bylo, že na chodbě ani živáčka. Po chvíli z nějakým dveřích vyšel doktor. Hned jsem šla za ním.
,,Dobrý den. Pane doktore…'' stačila jsem jen pozdravit, když mě doktor přerušil.
,,Vy jste ta, co jde na návštěvu za tím vojákem že,'' zeptal se mne. ,,Pojďte za mnou. Před chvilkou jsme ho odoperovali. Bude v pořádku jen si pár dní poleží. Kulka nezasáhla důležité orgány, ale ztratil hodně krve. Teď je stále v narkóze. Můžete ho navštívit, ale jen na pět minut. Na víc ne.'' pokračoval doktor dál. Vše mi řekl aniž bych mu musela ukazovat povolenku a vyptávat se ho. Byla jsem za to moc ráda. Hlavně se mi hodně ulevilo, že bude v pořádku. Odvedl mě doktor na intenzivní oddělení. Pomohl mi do pláště.
,,Moc vám děkuju doktore.'' poděkovala jsem mu a usmála jsem se na něho.
,,Nemáte zač. Ale opravdu jen pět minut.'' rozhodl doktor. Kývla jsem hlavou na souhlas a šla jsem dál. Zhoumi byl na jipce sám. Sedla jsem si na židli vedle jeho postele. Přístroje pracovali jak měli. Zhoumi i dýchal sám. Chytla jsem ho za ruku.
,,Ty si mi teda dal. Už vím všechno. Changsung nám to vysvětlil. Jsem ráda, že jsi na naší straně. Až se uzdravíš, tak si spolu hezky sedneme ke kafíčku a promluvíme se. Už se na to moc těším. Bohužel už budu muset jít. Ale jedno ti ještě musím říct. Miluju tě Zhoumi a nikdy jsem tě milovat nepřestala.'' řekla jsem co jsem stačila říct. Než jsem odešla, ještě chvíli jsem pozorovala Zhoumiho jak spí a držela jsem ho za ruku. Pak jsem vstala, setřela si slzy a odešla jsem.
Venku na mě stále u auta čekal ten voják. Stál venku před autem. Šla jsem k němu. Byla jsem o hodně veselejší, šťastnější a hlavně ze mě spadla veškerá úleva.
,,Tak můžeme jet?'' zeptal se mě voják, když mě spatřil.
,,Ano můžeme.'' řekla jsem s úsměvem na rtech. Nasedla jsem si do auta. Voják sedl za volat a nastartoval a rozjel se zpátky ke kasárnám.
Voják mě vysadit před vchodem do kasáren. Vystoupila jsem, ještě jednou jsem mu poděkovala. Když jsem šla ke vchodu, tak voják mezitím s autem odjel. Dveře nebyli vůbec zamčeny, tak jsem se dovnitř snadno dostala. Ostatní policejní auta už byla dávno pryč. Šla jsem směrem do našeho pokoje. Když jsem vstoupila dovnitř, tak tam všichni, Kangta, Jinwoon a Leeteuk seděli. Všichni se podívali kdo přišel.
,,Tak co? Jak je na tom?'' hned se zajímal Jinwoon.
,,Ahoj.'' pozdravila jsem je nejdřív. ,,Už líp. Operovali ho a doktor říkal, že kulka nezasáhla žádný důležitý orgán a za pár dní bude jako rybička. Jen si pár dní musí poležet. Když jsem byla u něho, tak byl ještě v narkóze, tak jsme spolu nemluvili.'' řekla jsem jim vše co jsem věděla od doktora.
,,A jak jsi na tom ty?'' zeptal se mě Kangta, který se postavil.
,,Už je mi líp.'' řekla jsem pravdu. Kangta přišel ke mně a objal mě. I já jeho objala. Pak jsme si oba zase sedli k ostatním.
,,Jinak ses asi fakt zbláznila. V tom ringu si fakt riskovala.'' rýpnul si hned do mě Kangta.
,,Tak promiň, ale udělat jsem něco musela, nebo by zabil toho vojáka.'' nedala jsem se, ale tentokrát jsem se usmívala. I Kangta se začal usmívat, ale i přesto mi pokoj nedal.
,,Tak ho vyzveš na boj na život a na smrt co?'' pokračoval. Ostatní nás se smíchem pozorovali.
,,A co jsem měla dělat, když jsem tě nikde neviděla, abychom se poradili, no?'' taky jsem pokračoval.
,,No dobrá. Hlavní je, že to všichni přežili.'' rezignoval Kangta. Udělal to spíš proto, že nevěděl jak reagovat na moji odpověď.
,,To jo. To máš pravdu.'' souhlasila jsem s Kangtou. V tom do pokoje přišel Kangin a Changmin.
,,Už jsi zpátky Jane?'' zeptal se mě Kangin.
,,Jo, před chvilkou jsem se vrátila a taky vám chci poděkovat.'' poděkovala jsem těm dvěma a usmála jsem se na ně.
,,Za co?'' nechápal Kangin.
,,Za povolení jít do nemocnice za Zhoumim.'' hned jsem to vysvětlila.
,,Není zač, ale to zařídil náš ředitel ne my.'' řekl Changmin.
,,Ale i tak díky.'' nedala jsem se.
,,A jak mu je?'' zeptal se Kangin. Hned jsem jim řekla přesně to co jsem řekla před chvíli klukům a přesně to, co mi řekl doktor.
,,Tak to je dobře.'' řekl s úlevou Changmin.
,,Ale sehrál tu roli fakt bezvadně.'' uznal Kangta.
,,To máš pravdu. I když si vzpomenu jak jsem mu nedávno řekla, že mu jednu vrazím.'' vybavila jsem si první neděli co jsme měli návštěvy. A nejen já, ale i Kangta a Leeteuk.
,,Ale když tak o tom přemýšlím, tak jsem se divil, že se tu už neukázal Kyuhyun.'' pronesl zamyšleně Kangta. ,,Ale nechci tím říct, že by mi to nějak vadilo.'' dodal hned, když mu došlo, že jeho jméno už ani nechci slyšet.
,,To jsme dva, ale já bych to nějak neřešila.'' řekla jsem a usmála jsem se na Kangtu, že je vše v pohodě.
,,Možná to bylo tím, jak jednu dostal přes hubu.'' řekl Kangin. Všichni jsme se na něho podívali.
,,Přes hubu? A kdy? A od koho?'' chrlila jsem jednu otázku za druhou. Kangta by se zeptal na ty samé otázky.
,,Tu první neděli. Když odcházel s tou blondýnou, tak je doběhl Zhoumi. Nevím co jim řekl, to jsem byl na to moc daleko, ale pak jednu tomu chlápkovi vrazil až spadl na zem a ze rtu mu tekla krev. Ještě něco dodal. Ta blondýna hned pomáhala tomu chlápkovi na nohy a na Zhoumiho zakřičela, že se zbláznil. To si pamatuju, protože ji se přeslechnout nedalo.'' vysvětlil Kangin. Všichni jsme se na něho dívali Vím, že Leeteuk i Kangta něco řekli, ale já začala tak přemýšlet, že jsem je chvilku neposlouchala.
,,Už tomu začínám rozumět.'' pronesla jsem. Všichni se na mě podívali.
,,A čemu?'' zeptal se Kangta. Na všechny jsem se podívala.
,,Zhoumi byl celou tu dobu na naší straně, to už víme. Ale došlo mi, že nám tady pomáhal. Jen mi to nedocházelo až teď.'' začala jsem vysvětlovat. ,,Pamatuješ Leeteuku, jak jsme si ten den povídali na záchodě a pak šli na pokoj a u mé postele viděli Zhoumiho?'' zeptala jsem se Leeteuka a podívala se na něho.
,,Jo, vzpomínám si. Jsi na něho vyjela, že jestli něco hledá, tak to stejně nenajde.'' připomněl mi slova, která jsem vyštěkla na Zhoumiho.
,,Přesně. Jenže on nic nehledal. Využil příležitosti, že tam nikdo nebyl a do polštáře mi dal ten papírek s těmi obrázky boxovacích technik. Věděl, že budu ještě jednou bojovat proti Kibumovi. Věděl, že mě bude chtít zabít a chtěl k tomu předejít.'' vysvětlila jsem a pokračovala jsem dál. ,,A pak jak dodal než odešel, že ví, proč tu jsme, tak to nemyslel, tak, abychom se prozradili. Aby vyšla najevo naše tajná mise. On věděl, že všichni jsme tu v utajení. Tím že to řekl, chtěl abychom to taky věděli a mohli spojit síly. Další pomoc od něho.'' dál jsem vysvětlovala.
,,Už začínám chápat. Jediné co nevěděl, že my jsme navzájem o sobě už věděli.'' řekl Leeteuk, kterému to vše začínalo svítat. Nejen jemu, ale i ostatním.
,,Ale pomohl tím, že jsem se dověděl o vás já a vy o mně.'' promluvil s úsměvem Jinwoon.
,,Ty si věděla, že Jinwoon je tu taky tajně?'' řekl překvapeně Kangta a díval se na mě. Taky jsem se na něho podívala.
,,Jo, ale neřekla jsem ti to, protože buď nebyla šance ti to říct a nebo když byla, tak jsem si na to nevzpomněla, protože jsme řešili jiné věci.'' hned jsem vysvětlila, aby mě moc Kangta nepřerušoval. ,,A ještě jednou nám pomohl.'' dodala jsem hned.
,,A kdy?'' zeptal se překvapeně Kangta.
,,Leeteuku pamatuješ na tu naší noční dobrodružství, jak nás málem chytil ten voják?'' zeptala jsem se Leeteuka a znovu jsem se na něho podívala.
,,Jo pamatuju. Neříkej, že ten, kdo zaměstnal toho vojáka, byl Zhoumi.'' řekl Leeteuk tak nějak nevěřícně.
,,Byl to on. Já ho poznala, ale i když to bylo jen na pár vteřin. Jen jsem si říkala a přesvědčila se, že se mi to jen zdálo. V tu chvíli bych jsem si říkala proč to dělá. Ale teď je mi to jasné. Celou tu dobu byl na naší straně a pomáhal nám jak jen mohl. Věděl, že když nás ten voják chytí, tak bude zle. Proto ho zatáhl do té uličky a mluvil s ním. Dal nám tím čas na to, abychom se stihli vrátit na pokoj a nikdo by nic nezjistil, že jsme vůbec kdy pokoj opustili.'' vysvětlila jsem všem.
,,A poslední jeho akce, kdy pomohl, bylo v tom ringu.'' dodal Kangta. Všichni jsme přikývli hlavami na souhlas. Sice to nebyla moc příjemná situace, ale už mi do breku nebylo. Věděla jsem, že to přežije a bude v pořádku. Jen stále jedna věc mi vrtala hlavou. A to byla ta, proč uhodil Kyuhyuna. Proč s ním vlastně mluvil. Na toto jsem odpověď neznala. Odpověď jedinou znal Zhoumi.
,,Tak, zítra jedete domů. Po tak dost dlouhé době. Dneska se půjde slavit. Je k tomu víc důvodů.'' řekl Changmin. Všichni jsme se zasmáli, ale v podstatě měl pravdu. Všichni jsme vstali a šli do blízké hospody, kde jsme si dali pořádnou večeři, jak mi pořádné jídlo už chybělo, a pití. Já si jen jednou přiťukla panákem, jinak jsem pila pivo. Když jsem cítila, že mám dost a jsem i unavená, šla jsem si lehnout. Pomáhala jsem Jinwoonovi, který to přehnal a opil se. Leeteuk, který taky jako jediný byl střízlivý jako já, nebo spíš nevypil toho tolik jako já mi chtěl pomoci, ale spíš jsem ho požádala, aby dal pozor na ostatní, že to zvládnu sama. Odvedla jsem Jinwoona do pokoje a do jeho postele. Bylo to docela těžké, protože cestou usnul. Byl docela těžký, ale zvládli jsme to bez jakéhokoliv pádu. Pak jsem si lehla i já a usnula jsem hned. Už jsem se těšila až se vrátím domů. Nebo spíš do bytu k Verče, na kterou jsem se už taky moc těšila.

Nástup do armády - 8. část ( první půlka)

16. června 2013 v 20:00 | Mimijane |  knihy
Ahoj lidičky a SBéčka, moc se omlouvám za neaktivitu, ale mám zkouškové a musím se učit a na nic nemám čas. Ani tady a ani na FB nechodím, ale jak to budu mít zasebou, tak budu chodit na vaše bločky a budu i tady aktivní. Moc se omlouvám a snad si mě nevymažete. Tady je poslední část první kapitoly. Je docela dlouhá. :D Jinak se chci zeptat jestli mám pokračovat nebo ne? Budu ráda za váš názor. Tak se mějte a snad brzy se uvidíme. :D



Byla středa a šlo se okolo deváté spát. Nebo spíš já, Kangta a Leeteuk. Ostatní do desíti ještě hráli karty, četli si nebo si jen tak povídali. V deset se zhaslo a i ostatní šli spát. Okolo jedné mi začal vibrovat mobil. Hned jsem vypla budíka a slezla z postele na zem. Tentokrát jsem si obula boty, aby se mi líp šlo a v nejhorším případě i běželo, ale doufala jsem, že k tomu nedojde. Obula jsem se a šla jsem vzbudit Kangtu. Jenže ten spal tak tvrdě, že mi nešel probudil. Měla jsem co dělat nezačít mu nadávat. Ale přeci někdo vzhůru byl. Byl to nejen Leeteuk, ale i Jinwoon.
,,Jen ho nech spát, já půjdu s tebou.'' zašeptal Leeteuk a vyhraboval se z postele.
,,A já vás budu krýt, kdyby něco.'' zašeptal Jinwoon a připravil se, kdybychom potřebovali jeho pomoc. Vzala jsem si na sebe vojenské tepláky a do kapsy jsem si dala mobila a propisku neboli foťák. Byla jsem ráda, že mi to Kangta dal, abych to měla u sebe, protože teď hledat to by byla ztráta času a taky bych mohla kohokoliv probudit a bylo by po akci. Podívala jsem se na Leeteuka. Už byl taky připraven vyrazit. Kývli jsme hlavami a vyrazili jsme.
Leeteuk šel jako první a já hned za ním. Oba jsme se dívali jak před sebe, tak i za sebe a na obě strany. Jakmile jsme slyšeli kroky, hned jsme se schovali. A zase vydali na cestu jakmile byl vzduch čistý. Po deseti minutách jsme našli kancelář ředitele. Jinwoon mi předešlý večer půjčil tenký drát. Teď se mi perfektně hodil. Leeteuk hlídal a já se snažila otevřít dveře od kanceláře ředitele. Za pár vteřin se mi to povedlo. Oba jsme vstoupili dovnitř a rozsvítili si baterku, kterou Leeteuk vzal sebou. Rozhlédli jsme se po kanceláři.
,,Veškeré důležité papíry dávej na stůl, já to budu fotit, souhlas?'' navrhla jsem Leeteukovi. Ten kývl hlavou na souhlas. Oba jsme se dali do práce. Veškerá práce nám trvala skoro hodinu. Konečně jsme měli hotovo. Schovala jsem foťák do kapsy. Už jsme se s Leeteukem chystali otevřít dveře a vyjít ven, když jsme si všimli blížícího se světla. Rychle jsme se spolu schovali pod ředitelův stůl. Bylo to dost těsné, ale hlavní bylo, že jsme se schovali. Jen se modlit, že nás ten voják nenajde. Nebo spíš aby nechodil dovnitř, protože to by nás našel stoprocentně. K našemu štěstí, jen voják otevřel dveře, posvítil dovnitř baterkou a zase zavřel dveře a odešel. Oba jsme si oddychli. Ale ještě nějakou tu minutu jsme zůstali schovaní pro jistotu. Poté jsme vylezli z pod stolu a šli ke dveřím. Leeteuk otevřel dveře, rozhlídnul se kolem dokola a vylezl ven. Já hned za ním a zavřela jsem dveře. Vyšli jsme na chodbu. Šli jsme blízko za sebou a drželi se při zdi. V tom jsme si všimli jednoho vojáka. Byl to ten co se díval do kanceláře. Už jsem to viděla bledě, že nás načapá. A dát vědět Jinwoonovi nebylo možné. Ale náhle zabočil do leva. Na nic jsme nečekali a proběhli jsme a pak jsme šli rychlým krokem směrem do našeho pokoje. Když jsme probíhali tou chodbou a okolo té uličky, kam zašel ten voják, tak tam s někým mluvil. Ten dotyčný byl Zhoumi nebo mu byl spíš hodně podobný. Jen tak na vteřinu jsem ho viděla, ale řekla jsem si, že to není možné a že mám vidiny. Za pár minut jsme dorazili do našeho pokoje. Cestou jsme už nenarazili na žádnou službu, žádného vojáka. Jinwoon spal jako ostatní, ale u hlavy měl mobila, aby ho vzbudili vibrace, kdybych mu volala nebo psala smsku. Schovala jsem mu mobila pod polštář. Ani se nevzbudil. Rychle jsem si zalezla do postele, stejně tak jako Leeteuk. Ale ještě před tím jsem si sundala boty. Zakryla jsem se dekou a zavřela oči. Když se v tom otevřeli dveře a objevilo se světlo baterky. Oči jsem měla stále zavřené. Po chvíli zmizelo světlo baterky a i dveře se zavřela. Otevřela jsem dveře. Ze srdce mi spadl kámen úlevy.
,,Tak to bylo o fous.'' zašeptal Leeteuk.
,,To teda jo. Úplně mi spad kámen ze srdce.'' zašeptala jsem taky.
,,Mně přímo balvan. Ale zajímalo by mě, kdo byla ta osoba co mluvila v té uličce s tím vojákem.'' zajímalo Leeteuka. Ale to nebyl jediný. I mě to docela zajímalo. Vždyť nás tím zachránil.
,,To i mě.'' zašeptala jsem a zývla si.
,,Tak dobrou a ať zítřek přežijeme.'' popřál mi Leeteuk.
,,Tobě taky.'' taky jsem mu popřála, otočila se na druhý bok a v mžiku jsem byla tuhá. Ráno okolo šesté nás vzbudil Kangin. Poté co odešel jsem se odkryla. Jinwoon hledal hned mobila. Dívala jsem se na něho a chtěla na něho zavolat, když se zrovna na mě podíval a já mu naznačila, že pod polštářem. Hned se tam podíval a našel ho. Pomalu jsem vstala z postele. Kangta seděl na posteli. Když jsem se převlíkla a zavazovala boty, pošeptal mi Kangta do ucha.
,,Proč si mě nevzbudila? Vždyť jsme měli jít na tu akci.'' snažil se být v klidu Kangta.
,,A akce se taky konala. A jinak jsem se tě snažila vzbudit, ale spal si jako dřevo. Jako by sis vzal prášek na spaní.'' vysvětlila jsem mu šeptem.
,,Jak jako konala? To jsi šla do toho sama?'' dával jednu otázku za druhou Kangta a měl co dělat, aby nemluvil až moc nahlas.
,,Neboj, byl jsem s ní já. Sám jsem jí řekl, ať tě nebudí, když se nemůžeš probudit a šel jsem s ní já.'' pošeptal vysvětlení Leeteuk Kangtovi. Ten se docela uklidnil.
,,OK. I tak to nechápu, jak jsem se nemohl probudit.'' nechápal Kangta a všichni jsme se dali do uklízení, abychom to stihli a neměli problémy.
Čas ubíhal docela rychle a byla tu zase neděle. Tentokrát jsem měla v sobotu jednoduchý zápas. Tentokrát mi nikde netekla krev a protivník byl zlikvidován do dvaceti minut. Neměl sílu, tak ležel na zemi dokud se nenapočítalo do deseti. I Kangta to měl jednoduché. Měl toho druhého kadeta. Kangin bojoval proti Kibumovi, který do té doby byl schopen boxovat. Ale přesto nebyl úplně ve formě a prohrál asi po hodině, ale tentokrát v bezvědomí nebyl. V neděli mě i Kangtu znovu navštívili kluci. Naštěstí Kyuhyun se neobjevil a ta blondýna taky ne. Changminovi jsme potají předali foťák. Vyměnili si pár slov a po dvou hodinách kluci odešli a my se vrátili na pokoj.
Pět týdnu utekla jako voda. Byla sobota a konalo se finále v boxu. Dopoledne bojoval Kangin proti jednomu kadetovi o třetí a čtvrté místo. Mě čekalo finále odpoledne o první a druhé místo. Znovu jsem se měla utkat proti Kibumovi. Byla jsem zase nervózní jako tu sobotu, kdy jsem proti Kibumovi boxovala prvně. Ale snažila jsem se být víc v klidu. Bylo mi jasné, že se mi Kibum bude chtít pomstít. Byla jsem v šatně už převlečená. Po chvíli někdo zaklepal na dveře.
,,Dále.'' řekla jsem a podívala se před sebe, kdo to je. Byl to Changmin.
,,Mohu?'' zeptal se mezi dveřmi.
,,Jasně.'' řekla jsem a pousmála jsem se. Changmin vešel dál a zavřel za sebou dveře.
,,Jak se cítíš?'' zeptal se a sedl si vedle mě.
,,Jako minule.'' přiznala jsem se.
,,To bude dobré. Jen zůstaň v klidu. Ty to zvládneš.'' povzbuzoval mě.
,,Díky.'' poděkovala jsem mu a usmála jsem se na něho. I Changmin se na mě usmál.
,,Připravena jít?'' zeptal se Changmin. Kývla jsem hlavou, že jo. Oba jsme vstali a vyšli ze dveří.
Vstoupila jsem do ringu. Stála jsem naproti Kibumovi. V jeho očích se dalo jasně číst, jak touží po pomstě, i po smrti. Poté co jsme se pozdravili jsme šli každý do rohu. Chystala jsem si vzít chránič na zuby, když jsem si všimla, jak dovnitř vstoupil Nichkyun a Chansung a několik uniformovaných policistů. Chansung nesl v ruce bílý papír. Nejen já si jich všimla, ale i Kibum. Ten zpanikařil a vzal jednomu vojákovi zbraň a přiložil mu ji ke spánku. Hned jsem si sundala boxerské rukavice a stoupla si a šla na pár metrů si stoupnout před Kibuma.
,,Ani hnout, nebo to do něho napálím.'' řekl výhružně. Zůstala jsem stát na místě. Věděla jsem, že to Kibum myslí vážně. Po očku jsem se podívala okolo. Hlavně jsem chtěla vidět Kangtu, abychom se nějak domluvili očima co podnikneme. Jenže jsem ho nikde neviděla. Zhluboka jsem se nadechla.
,,Jen klid jo? Nikomu se nemusí nic stát.'' snažila jsem se Kibuma uklidnit, protože bylo na něm vidět, že není vůbec v klidu. Mohl udělat cokoliv.
,,Já jsem v klidu.'' řekl zvýšeným hlasem. Neznělo to dost přesvědčeně.
,,Teď pustíš toho vojáka a my dva si dáme zápas. Na život a na smrt.'' mluvila jsem v klidu. Na chvíli bylo ticho. Věděla jsem, že jsem to říkat neměla. Ale nevěděla jsem co jiného mám říct, abych zachránila toho vojáka. Jediné co mi bylo jasné, že musím nějak Kibuma přesvědčit, aby nedělal nějakou blbost. I když jsem věděla, že je to několika násobný vrah.
,,S tím by se dalo souhlasit, ale musím zklamat, ale nebere to. Já ho pustím, odložím zbraň a ostatní mě dostanou. A nic z toho nebude. Já se chytit nenechám. Ne jen tak.'' řekl s úšklebkem a ironií.
,,Ale je ti jasné, že i tak se z toho nevykroutíš? I když někoho zabiješ, tak ostatní tě hned dostanou. V nejhorším případě zastřelí.'' řekla jsem pevným hlasem. Stále jsem se dívala Kibumovi do očí.
,,Pravda.'' řekl po chvíli přemýšlení. ,,Ale aspoň sebou někoho vezmu.'' dodal a odstrčil vojáka stanou, který to nečekal a spadl na zem. Kibum namířil zbraň na mě. Věděla jsem, že to schytám. Nebylo kam uniknout a žádnou zbraň jsem neměla. Zavřela jsem oči. Smířila jsem se s tím, že je můj život u konce. Zazněl výstřel.

AJ - 22. let

4. června 2013 v 18:46 | Mimijane |  Narozeniny, loučení a vítání
A dneska máme ještě jednoho oslavence a je to člen skupiny U-KISS AJ. S Werimbou jsme mu také udělaly narozeninové videjko, a ještě jednou mu přeji všechno nejlepší :-*



Micky - 27. let

4. června 2013 v 16:46 | Mimijane |  Narozeniny, loučení a vítání
Tak dneska má narozeniny ex-člen skupiny TVXQ a člen skupiny JYJ Micky. S Werimbou jsme mu udělaly narozeninové videjko, a ještě jednou mu přeju všechno nejlepší :-*



Crazily Pretty - DNT

2. června 2013 v 12:32 | Mimijane |  DNT

Two People and Thereafter - DNT

2. června 2013 v 12:05 | Mimijane |  DNT

In My Dream - DNT

2. června 2013 v 11:49 | Mimijane |  DNT

DNT and You (live ver.) - DNT

2. června 2013 v 10:17 | Mimijane |  DNT

I'm a Lover (audio) - DNT

2. června 2013 v 9:25 | Mimijane |  DNT

Shooting Star (audio) - Code-V

2. června 2013 v 8:56 | Mimijane |  Code-V




Addiction (japanese) - Code-V

2. června 2013 v 8:24 | Mimijane |  Code-V


Miracle (audio) - Code-V

2. června 2013 v 8:03 | Mimijane |  Code-V

Summer Love (audio) - Code-V

2. června 2013 v 7:54 | Mimijane |  Code-V

Go! (audio) - Code-V

2. června 2013 v 7:48 | Mimijane |  Code-V

Addiction - Code-V

2. června 2013 v 7:41 | Mimijane |  Code-V