Omlouvám se, že je to tak rozkouskované, ale je to až moc dlouhé a celé mi to sem nechtělo hodit, tak je to na tři části. Budu opravdu ráda za vaše názory jestli mám dál pokračovat ve psaní nebo se na to mám vykašlat. :D
Uběhlo pár týdnů. Už jsem dávno zase dělala svou práci detektivky, po boku svého kolegy Kangty aniž by jsme museli být někde v přestrojení nebo utajení. Bydlela jsem u Verči. Snažila jsem si najít vlastní byt, ale při mé práci to bylo skoro nemožné. Skoro pořád práce a když bylo nějaké to volno, tak byla i Verča doma, tak jsme podnikaly spolu různé akce. I ostatníma holkama ze skupiny, když byly u Verči. Když jsme všichni spaly u Verči, tak jsem měla ustláno v obýváku na zemi a na rozloženém gauči spala CL, Dara a Minzy a s Verčou v ložnici na letišti spala Park Bom. Když holky byly ve svým domech, tak jsem spala v ložnici s Verčou já. Zrovna jsme vyřešili případ a dělali jsme papíry, když se ozval Kangta.
,,A koho pak tu máme?'' řekl zvesela. Podívala jsem se ke dveřím. U dveřích stál Zhoumi. Jak mně se rozbušilo srdce. Byla jsem tak šťastná, že ho vidím.
,,Vítám tě.'' přivítala jsem Zhoumiho a usmála jsem se na něho. Po celou dobu co byl v nemocnici jsem ho neviděla. Byl na vojenské a bez povolení jsem tam nemohla.
,,Ahoj, neruším?'' pozdravil nás Zhoumi.
,,Ty vůbec ne.'' ušklíbl se provokativně Kangta. Probodla jsem ho očima.
,,Pojď sedni si a nestůj tak u těch dveří.'' vyzvala jsem Zhoumiho. Ten si sedl na židli naproti mně.
,,Jak ti je?'' zeptal se Kangta Zhoumiho.
,,Už dobře. Příští týden začínám zase s prací.'' usmál se Zhoumi. Byla jsem tak šťastná. Teď ho budu vídat dennodenně.
,,Jane, máš dneska čas? Rád bych s tebou mluvil.'' podíval se na mě Zhoumi. Taky jsem se na něho podívala až jsme se zadívali do očí.
,,Snad jo. Pokud do toho neskočí nějaký případ, tak dopíšu zprávu a mám padla.'' odpověděla jsem. Zhoumi se na mě usmál. I já na něho. Kangta nás sledoval.
,,Hele, klidně jdi teď. Zpráva neuteče a kdyby něco, tak ti brnku.'' promluvil Kangta. Já i Zhoumi jsme se na něho podívali. ,,Já to myslím vážně. A kdyby náhodou, tak šéf to určitě taky pochopí.'' říkal dál. Věděla jsem, že to myslí opravdu vážně.
,,Tak díky. Kdyby něco jsem na mobilu.'' řekla jsem a vstala jsem a ještě uklidila papíry.
,,Jasně. A užij te si to.'' popíchl si Kangta. Jen jsem se na něho ušklíbla a se Zhoumim jsme odešli.
Šli jsme do jedné kavárny blízko pracoviště. Dalo by se i říci, že tato kavárna patřila mezi naše oblíbené. Zhoumi mi podržel dveře, abych jsem mohla vejít. Vybrala jsem stůl pro dva u okna. Sedli jsme si naproti sobě. Hned k nám přišla servírka a zeptala se co si dáme. Já si řekla o láté a sklenici vody. Zhoumi si objednal to samé.
,,Ráda tě vidím.'' řekla jsem Zhoumiho a usmála jsem se na něho.
,,I já tebe.'' taky se usmál Zhoumi. Servírka nám přinesla kávu a sklenici vody a odešla. ,,Chtěl bych si s tebou promluvit. Hlavně ti vše vysvětlil a omluvit se.'' začal o čem vlastně chce mluvit. Napila jsem se kávy a stále se dívala do očí Zhoumiho. Ten pokračoval. ,,Když jsem odmaturoval na obchodce, tak jsem šel na policejní akademii, kam mě vzali. Hned po nástupu, mi nabídli akci. Mám se spřátelit s Kibume, že je to syn velkého mafiána. Jeho otce nedávno zatkla policie a jen tak ven se nedostane. Báli se, že jeho syn bude pokračovat v jeho práci. Potřebovali důkazy, aby i jeho mohla zažalovat. Teda pokud půjde ve stopách otce. Samozřejmě mi řekli, že to může trvat i roky. A taky mi řekli, že pokud to přijmu a nakonec se nám ho podaří dostat, tak se na policejní akademii nemusím vracet. Bude to něco jako zkouška. Nechali mi pár dní na přemýšlení. Nakonec jsem s tím souhlasil, ale sám jsem jim řekl, že nikoho nezabiju. Což oni s tím souhlasili. Musel jsem se znovu vrátit na střední. Jenže nemohl jsem na obchodku kam jsem chodil. Nesměl jsem nikomu říct co dělám a učitelům by bylo divné, že jsem tam zase studentem, když mám maturitu hotovou. Proto jsem šel na gympl. Tam jsem potkal tebe. Hned ses mi zalíbila, ale řekl jsem si, že si se žádnou dívkou nic nezačnu, hlavně, když se do ní zamiluju. Když si mi řekla, co ke mně cítíš, tak jsem byl šťastný jak blecha. Chtěl jsem tě obejmout, políbit a vyrazit si s tebou. Poznat tě. Jenže bál jsem se, že se prozradím i Kibuma kdo jsem a tobě jsem nemohl říct pravdu. Nikomu. Věděl jsem, že kdyby si zjistila co dělám za lumpárny. Krádeže, rvačky. Bohužel jsem musel i někoho zmlátit, aby skončil v nemocnici. Ale snažil jsem se, abych nedával až tak silné rány. Nebylo mi to moc příjemné, ale s tímto jsem souhlasil. Jenže nestačilo, abych jsem svědčil. Nemuselo by to projít a Kibum mohl jít na svobodu a můj život by byl v ohrožení. Potřebovali se hmatatelné důkazy. Ale to nebylo tak jednoduché. Nesměl jsem se prozradit. A proto s těžkým srdcem jsem ti musel říct ta ošklivá slova. Moc se ti za ně omlouvám, že jsem ti řekl, že jsi ošklivá čarodějnice, se kterou bych jsem si nikdy nic nezačal. Nebál jsem se až tak o sebe, ale o tebe. Nechtěl jsem, aby Kibum věděl, že jsem zamilovaný, že mám přítelkyni. Bál jsem se, že by ti mohl něco udělat. Proto jsem ti to řekl, aby si mi dala pokoj a ignoroval jsem tě. Poté co jsem udělal druhou maturitu, tak s Kibumem jsme se rozhodli jít na policejní akademii. Sice mě mrzelo, že tě už nikdy neuvidím, nepoznám tě, ale říkal jsem si, že takhle to bude lepší. Jaké bylo pro mě překvapení, když jsem tě pak za dva roky viděl na akademii. Ale nechtěl jsem, aby někdo věděl, že se známe, tak jsem tě ignoroval. Jenže ty si byla a stále jsi silná. A nenechala ses manipulovat od Kibuma což ho štvalo a hlavně ho dost naštvalo, když si získala na svoji stranu Kangtu. Já byl zato rád, protože jeho nechat zkazit, aby dělal lumpárny jako mi to jsem nechtěl. Litoval jsem a cítil jsem se mizerně, že ti takhle musím ubližovat. Už na gymplu jsem se do tebe zamiloval a milovat jsem tě nepřestal. A nikdy nepřestanu. Když nás vyrazili z akademie, tak jsem byl rád, že tě neuvidím, ale ve smyslu, že se ti nemůže nic stát. S Kibumem jsme se dostali do armády. Kibum to vše zařídil. Pár let jsme tam byli, dokud slabé kadety nezačal zabíjet. Začal jsem se bát poté, co zabil už třetího kadeta, že budu muset i zabít já. Ale to jsem nechtěl, ani bych to nedokázal v tom to případě. Jenže jsem neměl důkazy. Nafotit ho, nahrát bylo nemožné. Zkontaktoval jsem šéfa a ten slíbil posily, kteří se postarají o důkazy. K jakému překvapení mi bylo, když jsem viděl tebe. Po tolika letech. Láska tam stále byla. Proto jsem se rozhodl, že jak to jen půjde, tak ti pomohu. Když Kibum zařídil, aby mohl boxovat v té soutěži, věděl jsem, že to dělá kvůli tomu, že se tě chce zbavit. Po prvním tvém zápase, když jsem viděl, jak ti dává do těla jsem to chtěl nějak ukončit, aby tě nezabil, ale pak jsi překvapila a výborně jsi ho skolila. Byla jsem za to velice rád. Pak jsem sehnal obrázky s pár technik u boxu a choval ti to do polštáře, aby si je našla a mohla natrénovat. Věděl jsem, že se ještě jednou ve finále utkáš s Kibumem a já nechtěl, aby tě zabil. Ale byl jsem skoro chycen při činu. A jak jsem řekl, že vím proč tam jste, tak jsem chtěl, aby i Leeteuk a Jinwoon věděli, proč tam jsi, aby jste měli větší posilu a mohli se i na ně obrátit s pomoci. A pak když ohrožoval život tomu vojákovi, a pak namířil na tebe tu zbraň, musel jsem něco udělat. Tobě se prostě nesmělo nic stát. Jediné co mě napadlo skočit do té rány. Schytat to za tebe.'' vše mi vysvětlil Zhoumi jak to vše bylo. Zároveň se mi i omluvil.
,,A já ti za záchranu života moc děkuju. I za to že si nám tolik pomohl. Když nám Kangin řekl, jak tě viděl, jak si uhodil Kyuhyuna, tak mi došlo, že si nám pomáhal po celou tu dobu. S tím papírkem s obrázkama. I to jak si řekl, že víš proč tam jsme. A taky tu noc, kdy jsem byla málem chycena s Leeteukem tou hlídkou. Jen jedno mi nejde do hlavy a to, proč si uhodil Kyuhyuna.'' řekla jsem nahlas na co jsem si nedokázala odpovědět.
,,Ty víš, že jsem to byl já?'' divil se Zhoumi.
,,Sice to bylo na pár vteřin, ale zahlédla jsem tě. Ale ujistila jsem se, že se mi to jen zdálo. Nedávalo mi na rozum, proč by si to dělal. Ale pak mi to vše docvaklo.'' vysvětlila jsem mu.
,,Tak to jo. A já si myslel, že jste mě neviděli. Jinak, jsem byl svědkem té hádky tu neděli. Pochopil jsem, že ti Kyuhyun ublížil a to jsem nesnesl. Tak jsem si chtěl s ním jen promluvit. U toho byla i ta blondýna. Jenže on tě začal urážet a něco taky v tom stylu, že jsi děvka. Jenže to neměl říkat. Neudržel jsem nervy a jednu mu vrazil. Pohrozil jsem mu, že jestli se k tobě ještě jednou přiblíží nebo ublíží, tak si to s ním vyřídím, a že to bude horší než jen tahle jedna rána.'' odpověděl mi na tu moji otázku. Už jsem byla moudřejší.
,,Díky moc. Víš byli jsme zasnoubeni. Po celou tu dobu od gymplu jsem tě pořád milovala, ale jak si mě odmítl, tak jsem tu lásku k tobě uzavřela na několik západu a potlačila v srdci. I když jsem Kyuhyuna ze začátku milovala, tak pak to nebylo už ono. Tři roky jsme byli zasnoubeni a ani jeden z nás se neměl k tomu mluvit a plánovat svatbu. A než jsem měla nastoupit do té armády, tak jsem si chtěla užít s ním víkend, jenže jsem ho nachytala s jinou ženou. Což jsem ten vztah hned ukončila. Nechci s ním mít nic společného, jenže on to stále nechápe. A pochybuju, že to někdy pochopí.'' vysvětlila jsem mu, jak to bylo mezi mnou a Kyuhyunem.
,,Jasně chápu. Je mi líto, že ti to nevyšlo, ale na druhou stranu jsem rád.'' řekl mi pravdu. Usmála jsem se na Zhoumi. Chtěla jsem něco říct, ale v tom mi zazvonil mobil.
,,Promiň.'' omluvila jsem se a zvedla to. Byl to Kangta s tím, že máme případ. Po chvíli jsem to ukončila. ,,To byl Kangta, máme případ. Promiň, ale musím tě opustit.'' omluvila jsem se a začala se zvedat.
,,To je v pohodě já to chápu. Od pondělka mi to taky začne.'' usmál se Zhoumi. ,,A káva je na mě.'' dodal rychle. Usmála jsem se.
,,Tak se zatím měj krásně.'' rozloučila jsem se. Ale než jsem vyšla ven čekat na Kangtu, tak jsem šla k pultu a kávu zaplatila za nás oba. Chtěla jsem odejít, ale než jsem vyšla, ještě jsem se vrátila k Zhoumimu. Dala jsem mu pusu na tvář.
,,Kávu jsem už zaplatila.'' zašeptala jsem mu do ucha a s úsměvem jsem odešla ven čekat na Kangtu.
THE END
tak to určitě nééé, honem honem další díl, ať mám co hltat
:-* jinak ty se vůbec neomlouvej, na FB jsi mi to už psala
chápu, jak je to pro tebe těžké, i já si ještě zpravuji známky jak se dá mno
budu ti až do poslední chvíle držet palečky a budu se na tebe už moc těšit, moc jsi mi chyběla :-* hug you so much
zatím se opatruj a vůbec si s tím nelam hlavu
