close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Případ Amerika 1.část (2)

2. srpna 2013 v 19:47 | Jane |  knihy
Tady je první část, druhé kapitoly, ale je to rozděleno do dvou částí a tato je poslední



Tentokrát jsme na výtah nečekali a pár těch schodů jsme vyšli nahoru. Došli jsme ke kanceláři šéfa. Oba jsme se na sebe podívali a pak Kangta zaklepal na dveře. Chvilku bylo ticho a pak se ze vnitř ozval hlas.
,,Dále.'' řekl náš šéf a já s Kangtou jsme otevřeli dveře a vyšli dovnitř. ,,Posaďte se.'' vyzval nás šéf. Oba jsme usedli na dvě židle, naproti šéfovi. ,,Slyšel jsem, že jste toho Seulonga chytili.'' podíval se na nás šéf.
,,Ano, nakonec se nám to povedlo.'' potvrdil Kangta.
,,Co se stalo, že musel do nemocnice?'' zeptal se hned na to šéf.
,,Byla jsem s ním na střeše. Snažila jsem se ho uklidnit, aby neudělal nějakou blbost. Jenže nakonec spustil spoušť, tak jsem taky vystřelila. Schytal to do pravého stehna, ale doktoři říkali, že bude v pohodě.'' ve stručnosti jsem vysvětlila, co se událo.
,,Dobře, vše mi napíšete do zprávy, kterou chci mít zítra na stole. A jinak vy jste v pořádku?'' zeptal se mě šéf.
,,Ano jsem. Jen mám menší škrábnutí na pravém lýtku, ale ani na šití to nebylo.'' přiznala jsem nakonec, že Seulongova kulka mě škrábla.
,,Dobře. Hlavní je, že se vám nestalo nic vážného. A teď proč jsem si vás nechal zavolat.'' začal šéf mluvit, proč si nás dva vlastně zavolal. Já i Kangta jsme napjatě sledovali a poslouchali šéfa. ,,Je to narychlo, ale zítra brzy ráno letíte do Ameriky. Budete tam mít tajný úkol.'' začal šéf vysvětlovat.
,,Tak zase budeme v utajení? A jen my dva?'' přerušil šéfa Kangta. Podívala jsem se na Kangtu a pak na šéfa.
,,Ano, budete v utajení. Budete tam vy dva. Budete pracovat v laboratoři pro kriminalisty, kde se zkoumají důkazy a vypracovávají zprávy. Samozřejmě, tam budete mít utajený návod jak co udělat správně. Vy dva jste ty nejlepší vědátoři. Jane váš manžel v Americe dostal práci a postaral se, že i vy dva. Vy jste dvojčata a jste k sobě milí, nehádaví, neprovokujete se a držíte při sobě. Budete tam mít spojku v místní policii a taky tam budou hoši od nás. A váš manžel Jane je taky někdo, koho znáte.'' vysvětlil nám šéf situaci. Já a Kangta jsme se nestačili divit.
,,Manžel?'' dokázala jsem jen ze sebe dostat.
,,Sourozenci?'' dostal zase ze sebe dostat jen Kangta. Oba jsme to řekli ve stejnou dobu, že šéf musel na nás civět, jak na blázny.
,,Ano. Jste přeci profíci, tak to zvládnete ne?'' ujišťoval se nejistě šéf.
,,Ano. Jen menší…''hledala jsem vhodné slovo. ,,…šok.'' řekla jsem. Kangta jen přikývl hlavou na souhlas.
,,Dobře. Napište tu zprávu o dnešní akci a nechte ji u recepční. Pak jděte domů. Jo a tady máte letenky a ještě instrukce co a jak, ale veškeré věci jsem vám řekl.'' dokončil vysvětlování šéf a podal nám obálky, kde byl papír s instrukcemi a letenka do Ameriky.
,,Jo, šéfe, ale neřekl jste nám proč tam jedeme.'' ozval se Kangta. Došlo mi, že důvod nevíme. Nebýt Kangty tak to nevíme ani jeden z nás a pochybuju, že by jsme se zeptali, kdyby si Kangta sám na to nevzpomněl.
,,No vidíte, na to bych taky zapomněl. V té laboratoři došlo k podezřelému úmrtí. Jeden vědec zemřel. Nebo spíš spáchal sebevraždu, ale je to hodně divné a podezřelé. Vaším úkolem je zjistit, jak k té vraždě vlastně došlo a taky pachatele.'' řekl nám šéf. Oba jsme kývli, že rozumíme vstali jsme. ,,Jo ještě moment. Určitě by jste si to přečetli v tom dopise, ale bude lepší, když vám to řeknu osobně. Hlavně vás Kangto se to týká.'' zastavil nás ještě šéf. Oba jsme se podívali na sebe a pak na šéfa. Radši jsme si zase sedli. Báli jsme se co nám šéf řekne. ,,Vy dva jste nejen sourozenci dvojčata, ale vy Kangto jste homosexuál, který to nikomu neřekl, ani své sestře. A jste právě milý, ohleduplný se svojí sestrou, ale stejně tak i k manželovi Jane. A jste i do něho tajný zamilovaný. Jinak k ostatním lidem se chováte velice chladně nepřístupně a ty dva bráníte přede všemi a vy tři bez sebe svým způsobem nemůžete být. Ale vy Kangto budete bydlet jinde než Jane s manželem.'' řekl poslední věc k našemu utajení. Mít v ruce pití a pít, tak to celé vyplivnu na šéfa a bylo by mi to v tu chvíli opravdu jedno. Další šok. A nejen pro mě, ale i pro Kangtu.
,,Dobře, děkujeme za informace.'' vzpamatovala jsem se jako první. S Kangtou jsme vstali. Trochu jsem Kangtovi vstát pomohla, protože ještě byl trochu v šoku. ,,Nashledanou.'' rozloučila jsem se se šéfem.
,,Nashledanou šéfe.'' dostal ze sebe Kangta, který se pomalu vzpamatoval.
,,Nashledanou a hodně štěstí. Buďte na sebe opatrní.'' rozloučil se s námi šéf. Já i Kangta jsme vyšli z kanceláře šéfa.
Oba jsme šli mlčky k výtahu. Oba jsme přemýšleli, nebo spíš vstřebávali co jsme se dověděli od šéfa. Ta tajná mise nám ani tak nevadila, ale spíš tentokrát šlo o role. Když šéf oznámil, že Kangta bude homosexuál, tak jsem si uvědomila, že budu vdaná je maličkost. Hlavně mi stále nešlo do hlavy, proč homosexuál. Na to jsem nemohla přijít a myslím, že nejsem jediná. Oba jsme nastoupili do výtahu. Zmáčkla jsem tlačítko směr do našeho patra.
,,To je teda den. Nejdřív šokuješ ty mě a pak nadvakrát šéf.'' promluvil konečně Kangta. Podívala jsem se na něho.
,,To máš pravdu. Nadvakrát šokoval šéf i mě.'' řekla jsem taky. Výtah zastavil a my jsme vystoupili.
Šli jsme mlčky do naší kanceláře. Nikdo tam nebyl. Sedli jsme si za stoly a dali se do psaní zprávy z dnešní akce. Oba jsme psali mlčky. Při psaní jsme vstřebávali informace od šéfa, které nám řekl. Docela jsem přemýšlela, kdo bude můj manžel. Z náznacích od šéfa, ho známe oba dva s Kangtou. Jediná reálná možnost, která mě napadla byla ta, že se jedná o někoho, kdo s námi minulý rok vyšetřoval v utajení armádě. Napadli mě hned čtyři jména. Byla to: Jinwoon, Kangin, Changmin a Leeteuk. Měla jsem na všechny telefonní spojení. Když nám to nějak vyšlo, tak jsme se sešli a šli všichni na pivo. Pokecat, říci novinky atd. Dopsala jsem zprávu, když někdo zaklepal na dveře. Já i Kangta jsme se podívali, kdo to je. Byl to Zhoumi.
,,Pojď dál.'' řekla jsem a usmála jsem se na Zhoumiho.
,,Neruším?'' zeptal se a vešel do naší kanceláře.
,,Ty nikdy nerušíš.'' odpověděl za mne Kangta. Podívala jsem se na něho. Bylo vidět, že je vše OK. Teda, že už není v takovém šoku a vypadal a choval se i normálně. Jestli ještě byl v šoku, tak to nedával na sobě už znát.
,,Díky.'' poděkoval Zhoumi a posadil se naproti mně a usmál.
,,Děje se něco?'' zeptala jsem se ho, protože jsem si vzpomněla, že už něco chtěl říci, než jsme jeli zatknout Seulonga.
,,Už jsem se tě chtěl zeptat předtím, jestli máš dneska večer čas. Chtěl bych si s tebou o něčem promluvit.'' řekl Zhoumi a díval se na mě.
,,Tak já už končím. My totiž máme tajnou misi, ale o ní ti řeknu až pak později. Tak čas mám.'' řekla jsem a usmála jsem se.
,,Dobře. Tak můžeme vyrazit?'' zeptal se mě Zhoumi. Kangta nás poslouchal. Chtěla jsem Zhoumimu odpovědět, že jo, když mi v tom zazvonil telefon. Podívala jsem se na displej a byla to Verča.
,,Promiň.'' řekla jsem Zhoumimu a zvedla jsem telefon. ,,Ahoj Verčo, děje se něco?'' zeptala jsem se ji hned do telefonu. ,,Cože, to si děláš srandu, že?'' řekla jsem do telefonu a ne moc nadšeně. Zhoumi i Kangta mě sledovali. ,,Jo dej mi ji prosím tě.'' požádala jsem Verčku rezignovaně. ,,Ahoj mami, co tady děláte?'' zeptala jsem se a snažila jsem být tak nějak v klidu. Kangta a Zhoumi mě stále sledovali. Jen když jsem řekla ahoj mami, tak se na sebe podívali a pak zase nespustili ze mě oči. ,,Dobře, hned tam budu.'' řekla jsem. Ještě jsem chtěla dodat, aby mi dala ještě k telefonu Verču, ale mamka mi ten telefon típla. ,,No skvělé.'' pronesla jsem a zavěsila jsem a schovala si mobila zase do kapsy. ,,Tak je mi líto, ale asi ta večeře nebude.'' omluvila jsem se Zhoumimu. ,,Naši chtěli překvapit a přijeli zamnou. Jedu k Verče.'' vysvětlila jsem Zhoumimu i Kangtovi.
,,Tak to nezávidím.'' řekl Kangta.
,,To je v pohodě, já tě tam hodím.'' usmál se Zhoumi.
,,Dobře. Díky.'' poděkovala jsem Zhoumimu a taky jsem se na něho usmála. ,,Ty taky budeš už končit?'' zeptala jsem se Kangty. Kangta se na mě podíval.
,,Za chvilku. Ještě to potřebuju tu zprávu dopsat a taky padám.'' řekl Kangta. ,,Užijte si večer a zítra na letišti nebo v kolik nám to letí.'' dodal a šibalsky se usmál. Bylo mi hned jasné, že je už v pohodě.
,,Jane, nevím jak to děláš, ale vše nám vyklopil s tím, že tě nechce už vidět. Třásl se jak osika.'' řekl u dveří Nichkun, který se tam z nenadání objevil i s Changsungem. Já a Kangta jsme se na sebe podívali. Nichkun si toho všiml a otočil se na Kangtu. ,,Ty to víš, že jo? Povídej, jak to dělá.'' vyzvídal hned Nichkun. Stále jsem se dívala na Kangtu. Čekala jsem co řekne. Věděla jsem, že mě nepodrazí, stejně by mi nevadilo, kdyby to řekl, ale i tak jsem byla zvědavá co mu na to odpoví.
,,Nichkune, promiň, ale nic ti neřeknu. To ať ti řekne Jane, ale ode mne se nic nedovíš.'' řekl Kangta. Docela se mi ulevilo. Nechtěla jsem jim to říkat, protože svým způsobem se není čím chlubit. Nichkun se na mě podíval a hned byl u mého stolu.
,,Jane nenech se prosit. Prosím řekni mi to.'' žadonil Nichkun a udělal psí očka, jak to dělával, když chtěl něco od někoho, aby mu řekl pravdu. Je to tak roztomilé, že prostě tomu člověk nemůže odolat a vše mu řekne, ale tentokrát jsem byla silná a stála jsem si za svým.
,,Promiň, ale neřeknu. Slibuju, že jednou se to dovíš, ale teď rozhodně ne.'' trvala jsem na svém. ,,Tak já už musím jít. Se tu mějte. Ahoj.'' rozloučila jsem se s Kangtou, Nichkunem a Changsungem.
,,Ahoj hoši.'' rozloučil se Zhoumi.
,,Tak ahoj. A Jane beru tě za slovo a jednou mi to musíš říct.'' rozloučil se s námi i Nichkun.
,,Ahoj.'' řekl Changsung s Kangtou nastejno. Já a Zhoumi jsme odešli k autu a jeli jsme k Verče.
V autě jsme oba dva mlčeli. Zhoumi na mně poznal, že nad něčím přemýšlím a nechal mě přemýšlet, aby mě nerušil. Za pár minut jsme dojeli k baráku, kde bydlela Verča.
,,Mám jít s tebou?'' zeptal se mě Zhoumi. Podívala jsem se na něho.
,,Jak se ti chce, ale na jednu stranu budu ráda.'' přiznala jsem. Zhoumi se na mě usmál a oba jsme vystoupili z auta. Dole jsem odemkla dveře a šlo se k výtahu a pak poté co výtah přijel jsme jeli až nahoru.
Otevřela jsem dveře a oba jsme vešli do bytu. Zuli jsme si boty a na chodbě se objevila Verča. Dokonce už i dorazily holky, zbytek členů skupiny 2NE1. A do toho všeho chaosu byli i mí rodiče.
,,Díky, že jsi sem hned přijela. Ahoj jinak.'' poděkovala s úlevou Verča a pozdravila nás.
,,Ahoj, není zač. Spíš se ti za rodiče omlouvám.'' taky jsem pozdravila a hned se Verče omluvila.
,,Ahoj.'' pozdravil Verču Zhoumi.
,,To je v pohodě, to si nemohla tušit.'' mávla nad tím rukou Verča. Všichni jsme šli do obýváku, kde byli všichni.
,,Ahoj zlatíčko, jak se máš?'' přivítala se semnou mamka. Objala mě a daly jsme si pusu.
,,Ahoj, já dobře a co vy?'' zeptala jsem se našich a objala se s tátou a taky si dali pusu.
,,Promiň, že jsme přijeli tak náhle, ale já to mamče říkal, že to není dobrý nápad.'' omluvil se mi táta. Mamka taťku maličko bouchla přes rameno.
,,To je v pohodě, ale pro příště se prosím ozvěte.'' mávla jsem nad tím rukou. ,,Jinak vám chci představit svého přítele a kolegu z práce Zhoumiho. Zhoumi to jsou mí rodiče.'' představila jsem je navzájem.
,,Těší mě, že vás poznávám.'' potřásl si rukou Zhoumi s taťkou a mamkou.
,,I nás těší.'' řekla mamča.
,,Ale teď jak to uděláme se spaním?'' zeptala se Verča. Rozhodně všichni jsme se tam nevyspali.
,,Pokud budete chtít, tak Jane s rodiči můžou jít ke mně.'' navrhl Zhoumi a otočil se na mě. ,,Dneska na večeři jsem ti chtěl navrhnout, jestli se nechceš ke mně nastěhovat.'' dodal Zhoumi a nepřestal se na mě dívat. Chvilku jsem se na Zhoumiho dívala, než jsem odpověděla.
,,Myslíš to vážně?'' dokázala jsem nakonec ze sebe dostat.
,,Myslím, o tom jsem s tebou i chtěl dneska mluvit.'' potvrdil mi Zhoumi.
,,Budu ráda.'' usmála jsem se na Zhoumiho a souhlasila s jeho návrhem. ,,Tak já si jdu zbalit věci a můžeme vyrazit.'' řekla jsem a šla jsem do ložnice, kde jsem vytáhla svoji tašku a naházela si tam své věci. Poté jsem dala tašku na chodbu ke kufrům našich a šla zpátky do obýváku. ,,Tak já můžu vyrazit.'' řekla jsem všem a usmála jsem se.
,,Ty se nějak chceš ode mne odstěhovat, jako by se ti tu nelíbilo.'' pronesla Verča. Podívala jsem se na ni.
,,To se pleteš, jsem ti moc vděčná, ale nechci tu nějak překážet a taky si máš s holkama co říct, ohledně práce a my nebudeme rušit. Ale neboj jak jen to bude možné, budu tě navštěvovat.'' vysvětlila jsem Verče a objala ji. I ona objala mě.
,,Nebo navštívíš ty nás.'' dodal Zhoumi.
,,Moc děkuju, a Jane ty máš tady vždy otevřené dveře do kořán.'' pronesla Verča.
,,Moc ti děkuju.'' znovu jsem poděkovala.
,,Tak odvezeme ty věci a půjdeme společně na večeři?'' zeptal se Zhoumi.
,,To není špatný nápad. Aspoň vás líp poznáme.'' souhlasila mamka. Táta přikývl hlavou na souhlas.
,,Já taky nejsem proti.'' dodala jsem. Rozloučila se s holkama a s Verčou. Zhoumi vzal kufry našich a já svoji tašku a jeli jsme výtahem dolů. Teda jel Zhoumi a mamka. Já s taťkou jsme šli pěšky dolů. Zhoumi dal kufry a tašku do kufru. Všichni jsme si sedli a jeli jsme k Zhoumimu. U Zhoumiho si naši dali kufry do pokoje, který sloužil zatím jako pokoj pro hosty. Já si dala tašku do ložnice, ale nic jsem si nevybalila. Věděla jsem, že ji budu potřebovat. Poté jsme šli do nejbližší restaurace. Celou tu dobu jsme si povídali. Našim jsem naznačila, že budu muset odletět pryč. Naši to pochopili a na nic se neptali. Nemohla jsem ji říct o co se jedná. Zhoumi přesto trval na tom, aby naši zůstali u něho doma, že mu to nevadí. Po večeři jsme se vrátili domů. Naši se osprchovali a šli si lehnout. I já si vlezla pod sprchu a pak byla celou dobu se Zhoumim v obýváku. Byli jsme k sobě přituleni a povídali si. V jednu mi zazvonil budík. Vzala jsem si tašku a šli jsme ven k autu a Zhoumi mě vezl na letiště, kde jsem měla sraz s Kangtou.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Kokoran-sama Kokoran-sama | Web | 4. srpna 2013 v 22:19 | Reagovat

Héééj!!!! A mně se ani neozveš :( ale to nevadí :D pokráčko je boží :3 chichi :D a Zhoumíííček :3 :D neboj, nevezmu ti ho :P :D ale za hřích by teda stál! :D

Tak co prázdniny??? :) Kdes byla? :P

2 Yunho-chan Yunho-chan | Web | 6. srpna 2013 v 15:49 | Reagovat

je to pekné veľmi napísané wow ! a inač na mojom blogu sa koná triedenie sb dúfam že sa zapíšeš http://yunho.blog.cz/1308/oznam-pre-sb-kona-sa-triedenie

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama