close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Případ Amerika 2 část

7. srpna 2013 v 19:12 | Jane |  knihy
Ahojky, tak je tu druhá část druhé kapitoly mé knihy :D omlouvám se, ale tato část je krátká, ale pak zase bude dlouhá to slibuju :D Tak snad se bude líbit :)



Na letišti jsme se potkali s Kangtou, který tam už byl. Chvilku jsme všichni stáli a povídali si. Vyprávěla jsem mu o překvapení našich a Zhoumi mu řekl, že jsem souhlasila a nastěhovala se k němu.
,,Tak to blahopřeju.'' řekl Kangta s úsměvem. Povdíali jsme si jak jen to šlo. Pak jsme se museli rozloučit. Já a Kangta jsme se šli odbavit a ještě dvě hodiny čekat v hale až přiletí letadlo a budeme moct nasednout a odletět. Čekal nás celodenní let. Při loučení se Zhoumim, mi ukápla slza, ale snažila jsem se nebrečet. I na Zhoumim jsem si višmla jak je na měkko.
Než jsme šli do haly, tak jsme si koupili do kelímku kávu. Hlavně mně se zavíraly oči, jak jsem byla ospalá. I Kangta, ale na něm bylo poznat, že se trochu prospal doma, kdež to já ne. Celou tu dobu jsem si se Zhoumim povídala.
,,Nevíš jak přesně letíme?'' zeptala jsem se Kangty a napila se vařící kávy.
,,Přes Japonsko, kde je menší přestávka, ale letí se stejným letadlem z Japonska do New Yourku.'' řekl mi Kangta a taky se napil kávy.
,,Myslíš, že budeme muset v tom Japonsku vystoupit z letadla?'' zeptala jsem se Kangty. Ten se na mě podíval a jen pokrčil rameny.
,,Kolik si toho naspala?'' zeptal se mě Kangta po chvíli. Podívala jsem se na něho.
,,Já vůbec nic. Poté co jsme se vrátili z večeři a naši šli spát, tak jsem se osprchovala a celou tu dobu jsem si povídala se Zhoumim. A co ty?'' taky jsem se Kangty zeptala.
,,Pane jo, tak to nezávidím. Já asi tři hodiny jenom. Nemohl jsem nějak usnout. Musel jsem stále myslet na to, co nám řekl šéf.'' vysvětlil mi Kangta. Kývla jsem hlavou, že rozumím. Sehrát, že jsme k sobě milí, neprovokujeme se, nebude žádná hračka, ale věděla jsem, že to zvládneme bez problémů. Jen jsem si neuměla představit, jak Kangta sehraje homosexuála, kdyby na to přišlo. Doufala jsem, že k tomu nedojde.
Po dvou hodinách jsme šli na ranvej a k letadlu autobusem. Pak jsme nastupovali do letadla a letenky jsme ukazovali letuškám, která nás posazovali na naše sedadla. Já seděla uprostřed mezi nějakou paní a asi pětiletým klukem. Zeptala jsem se paní jestli si nechce sednout vedle synka, ale on nechtěl. Tak jsme to nechali tak jak to bylo. O pár sedadel dál seděl Kangta na kraji se dvěma muži. Bylo mi docela líto, že nesedíme vedle sebe, ale nedalo se nic dělat. Šéf nám sháněl ty letenky na poslední chvíli, tak se dalo počítat s tím, že nebudeme sedět vedle sebe. Myslela jsem, že ty dvě hodiny co se letělo do Japonska se trochu prospím. Nejdřív nám letušky přinesly snídani, tak jsme se najedla. Pak celou tu dobu jsme si povídala s tím klukem. Byl roztomilý a nedokázala jsem ho odmítnout. A při tom se mi úplně zavíraly oči. Po dvou hodinách co jsme přistáli na japonském letišti jsme začali vylézat ven. V tom mě zastavila letuška a dala stranou a poté co procházel okolo Kangta, tak i jeho zastavila a dala stranou ke mně.
,,Tentokrát sedíte vepředu. Asi za půl hodiny budou nastupovat noví pasažéři. Mluvila jsem s pilotem a nic nenamítal, aby jste tu zůstali a sedli si už na svá místa.'' vysvětlila nám letuška.
,,Děkujeme moc.'' poděkovala jsem za nás oba a šli za letuškou. Ta nás zavedla k našim sedadlům. Já si sedla k oknu. Poté co nás letuška opustila jsme si postupně s Kangtou došli na záchod.
,,Jaká byla cesta?'' zeptal se mě Kangta, když si sedl vedle mě.
,,Docela ušla. A co ty?'' odpověděla jsem mu a taky se ho zeptala.
,,Já ji od snídaně prospal.'' přiznal Kangta.
,,Tak to ti závidím. To já tu každou chvíli odpadnu.'' přiznala jsem.
,,Ty si nespala?'' divil se Kangta.
,,Ne, seděla jsem vedle kluka, kterému bylo asi pět let a celou cestu jsme si povídali a hráli hry.'' vysvětlila jsem Kangtovi.
,,Tak si zavři oči ať se můžeš už prospat. Já za chvíli nejspíš taky odpadnu.'' řekl Kangta. Tak nějak jsem souhlasila. Usmála jsem se na něho a zavřela oči. Během pár vtěřin jsem byla tuhá.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Kokoran-sama Kokoran-sama | Web | 14. srpna 2013 v 22:53 | Reagovat

Juuuuuuuuu :3 krása :)

Tak to chápu, že na blog teď nemáš čas, když máš zdravotní problémy :/ a samozřejmě mi o nich nemusíš vykládat :)

Snad se to brzy srovná a užiješ si zbytek prázdnin :/

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama